Téměř na chlup před dvěma lety jsem napsal ve svém článku toto: "Děvčata toužila po dobrodružství a toho se jim dostalo v míře vrchovaté. Kdo chce kam, pomozme mu tam."
A pokračoval jsem:
"Je mi velice líto rodin těch dvou naivních děvčat, ale ta děvčata sama byla plnoletá a svéprávná, takže důsledky jejich svobodného rozhodnutí navštívit takto nebezpečné destinace, obzvlášť nebezpečné pro pěkná mladá bílá děvčata z Evropy, si ponesou samy. Chci, opravdu ze srdce chci věřit tomu, že si děvčata z této své cesty odnesou pouze velice ošklivé zážitky a dokáží se z nich poučit. Stejně tak bych chtěl věřit, že se z jejich cesty poučí i další naivkové, kteří i dnes pořád ještě věří, že idea multikulturalismu může fungovat."
A pak jsem pokračoval zdůvodněním, proč bych si já sám návštěvu podobné země velice rozmyslel.
Jsem opravdu ze srdce rád, že se mé tehdejší přání splnilo a děvčata se vrátila v pořádku (alespoň fyzicky v pořádku) domů. Ale na mých tehdejších slovech bych dnes neměnil ani řádku a plně si za nimi stojím i po těch dvou letech. Včetně té naděje, že se z toho poučí nejen tyto dvě dívky, ale i další zastánci politické ideologie multikuturalismu.
Nebudu zde spekulovat, kolik ten jejich návrat stál peněz na výkupném, kolik nových zbraní si za to islamisté pořídí a kolik nevinných životů to bude stát. Stejně se to nikdy nedozvíme.
Takže to raději ukončím zvoláním:
Holky, vítejte zpět doma! A jsme rádi, že jste to přežily.
