Existující CHKO jsou instituce třicet, někde i čtyřicet let staré. Mají honosná sídla a okázalé plány péče. Často se ohánějí svými ochranářskými sny, do nichž investují nemalé částky z peněz daňových poplatníků, ale skutečnost je taková, že se staly součástí rozbujelé státní byrokracie, která si přeje, aby zůstal zachován status quo.
Správy CHKO by měly věnovat podstatně větší pozornost již vzniklým chráněným oblastem, aby se nestávaly terčem kritiků za hospodaření na těchto územích.
Nejvíce chráněných krajinných oblastí u nás bylo vyhlášeno v druhé polovině minulého století. Vyhlašovaly se podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Vlastnická práva byla v té době hrubě deformována a obce se musely podřídit nařízení ústředního orgánu státní moci. Proto tehdejší ministerstvo školství a kultury vyhlašovalo chráněné krajinné oblasti bez větších problémů.
Zásadním způsobem se situace změnila v r. 1992, kdy byl schválen nový zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Při vyhlašování chráněných krajinných oblastí tato legislativní norma již zohledňuje vlastníky pozemků a také obce. Mohou uplatňovat námitky či dokonce s vyhlášením chráněné krajinné oblasti nesouhlasit. Pro zásadní odpor široké veřejnosti nebyla vyhlášena například CHKO Novohradské hory. Stejně tak skončily pokusy o rozšíření CHKO Pálava v devadesátých letech minulého století.
Například nevyhlášení CHKO Novohradské hory a nerozšíření CHKO Pálava prokázalo, že záměr jejich vyhlášení nebyl nutný a v žádném případě neměl negativní dopad na ochranu těchto lokalit. Naopak oba případy svědčí o tom, že z pohledu obcí, které se v těchto lokalitách nacházejí, není zřizování CHKO tím nejideálnějším způsobem ochrany přírodních a krajinných hodnot.
Institut chráněných krajinných oblastí je z pohledu dnešních společenských poměrů přežitý. Tuto domněnku do jisté míry potvrzuje i novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která stanoví, že ochrana evropsky významných lokalit je zajišťována přednostně v součinnosti s vlastníky pozemků.
Jedná se o takzvanou smluvní ochranu, kdy státní ochrana přírody uzavře s každým vlastníkem pozemku smlouvu, na které se oba seriózně a bez nátlaku dohodnou. Tato smlouva je poté vnesena do katastru nemovitostí ve formě věcného břemene.
Momentálně se v případě vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí žádná podobná smlouva s vlastníky pozemků neuzavírá! Ti mohou podat pouze námitky, o kterých ministerstvo životního prostředí rozhodne ve společném řízení. Poté vydá jedno rozhodnutí o námitkách, závazné pro všechny dotčené obce a vlastníky pozemků, které zveřejní dálkově na tzv. elektronické úřední desce. Z toho plyne, že většina občanů – vlastníků pozemků a nemovitostí – se o tom včas vůbec nedoví.
Vyhlášení nové chráněné krajinné oblasti je tedy do jisté míry jednostranným úředním aktem, kdy vůdčí roli hraje ministerstvo životního prostředí.
Smluvní ochrana přírody je institutem, zohledňující především vlastnická práva. Jde o dobrovolnou dohodu mezi státem a občanem s naprosto jasně stanovenými pravidly.
Povzbuzením je pro nás všechny „možná“ nejnovější Programové prohlášení vlády, která bude podporovat kvalitní péči o přírodu a krajinu v souladu s hospodářskými, environmentálními a sociálními zájmy v území.
MŽP a Správa CHKO vynakládají nemalé finanční prostředky na vytvoření kladného mediálního obrazu pro své aktivity. CHKO Novohradské hory byla v minulosti například zakreslena do některých turistických map a průvodců, k CHKO soutok byly distribuovány podpůrné propagační letáky.
Myslím si, že mnohem přínosnější a efektivnější by bylo investovat finance do vzdělání našich dětí, do toho, aby se ve školách věnovalo více času jakémusi „návratu ke kořenům“. Je potřeba, aby naše mládež trávila více času v přírodě s odborným pedagogickým dozorem, který probudí v dětech zájem, úctu a přirozenou potřebu chránit to, co zde máme. Osobně jsem si ověřila, že děti na vyšších stupních základních škol a dokonce i dospělí nemají mnohdy ani ponětí o tom, kde vlastně žijí.
Na konci srpna se do CHKO Pálava sjela skupina cizinců, aby pod záštitou mikulovského Centra ekologické výchovy Pálava pomáhala při uklízení CHKO Pálava. Ubytováni byli v budově Správy CHKO Pálava. Zajisté se jedná o chvályhodný čin. Nicméně jsem toho názoru, že bychom se i v těchto směrech měli obracet více na NAŠI veřejnost a NAŠI mládež. Pouze přímým kontaktem s problematikou ochrany přírody donutíme další generace, aby si vážily toho, co zde máme!
Hermetickým uzavřením nějakého území přece nezabráníme tomu, aby někdo ze sousedního pozemku zastřelil nějakého chráněného tvora. Nezabráníme ani tomu, aby si někdo, kdo je pověřený ochranou takových území, neupekl svým kamarádům jako delikatesu třeba zrovna chráněného bobra! Nezabráníme ani tomu, aby se TŘEBA v uzavřených lokalitách v honosných sídlech vlastněných státem nekonaly bujaré, „papalášské“ a drahé večírky financované z našich kapes.
Michaela Cibulková
