Nadšení z letní dovolené už opadlo, dostavila se opět únava a chuť znovu někam vyrazit. No není divu, mít dovolenou v červnu je jako kupovat vánoční dárky v srpnu. Prostě moc brzy a po pár týdnech z toho člověk nakupoval znovu.
Letošní Tatry bych pro příští rok chtěla doplnit (záměrně píšu „doplnit“, protože do Tater pojedeme určitě znovu) o nějaké to přímořské letovisko, které by splňovalo nároky celé rodiny, tedy alespoň dospělé části. Naší malé dcerce stačí voda, písek a jídlo.
Nejsem typ dovolující se paničky, která pouze celý den leží u bazénu s kuchyňským vajíčkem, odměřuje čas a ve správné chvíli se otočí, aby se stejnoměrně opálila. Chci poznávat, prohlížet, ochutnávat. Nasávat atmosféru historických míst, procházet úzkými dlážděnými uličkami měst, dát si v kavárně dobrou kávu, která rozveselí mé chuťové buňky, nakupovat na tržišti, které hraje všemi barvami, smlouvat o ceny. Náhodně narazit na folklórní festival, nechat se vtáhnout do tancujícího davu a ochutnávat místní speciality s názvy, které jsem nikdy neslyšela a ani si nedovedu představit, co se pod nimi skrývá.
Když jsem přemýšlela o takovém místě, nikdy by mne nenapadlo navštívit Bulharsko, dokud mi kamarád nevyprávěl o jejich dovolené v Nesebăru. Do té doby jsem měla Bulharsko zafixované jako lukrativní dovolenou z předrevolučních dob, kam byl problém se dostat a samotná návštěva povyšovala návštěvníka do nebeských výšin, a po otevření hranic a rozšíření možností už tam nikdo nechtěl jezdit a pokud tam vyjel, byl ve stínu, protože ostatní jezdili do Řecka, Itálie, Španělska.
Pro mne má Bulharsko v dnešní době jednu bezesporu důležitou výhodu. Je to relativně blízko. Autem něco přes těch 1800 km se ujet dá, i když s dětmi to nebude žádná relaxační projížďka, a letadlem je to otázka nějakých 2 hodinek. Dýl ztvrdne člověk v letištní hale než v samotném letadle. Já, která letěla pouze dvakrát, na Krétu a zpět, a řekla si, že to je naposledy, že už nikdy do toho stroje nesednu, bych se i dokázala na tu chvíli překonat.
Láká mne také ta jejich kuchyně, kombinace středozemního a orientálního jídla je jako prolínání dvou světů. Vliv Řeků a Turků se odráží v jejich musace i grilovaném mase. Balkánský sýr prý nechutná jako ten, co kupujeme u nás…. no teda, že by další španělský ptáček, který nikdy Španělsko neviděl? Navíc se už vidím, jak si česko-slovensko-rusko-anglicky objednávám z jídelního lístku.
Myslím, že jsem i ochotná oželet Tatry a vyrazit na malé evropské dobrodružství.
