Úklid, blogové prázdniny a Santorini

Jedno známé přísloví říká: „Život není peříčko“. Jinými slovy: život není (vždy) lehký. Například, někdy člověk musí dělat i věci, které ho (příliš) nebaví. Když něco musím dělat, tak se na tom snažím nalézt i dobré stránky.

Uklízení

Uklízení je nutné zlo. Málokoho baví.

Jedna z mála výjimek - Olga

I když jsem znal jednu Slovenku, říkejme jí Olga, která uklízení téměř milovala a s láskou mi za odměnu jednou za čtrnáct dní uklidila byt. Pracovala v Nizozemsku jako au-pair a když jí au-pairství končilo, tak byla smutná, že se bude muset vrátit na Slovensko. Ne, že by Slovensko neměla ráda, ale líbilo se jí tu. Olga byla zdravotní sestřička, byla chytrá a pracovitá, i ten místní jazyk se tu naučila a práci by tu našla snadno. Tenkrát však Slovensko ještě nebylo v Evropské unii a nedostala by zde tedy pracovní povolení. Přítele neměla a čistou náhodou jsem tenkrát měl poměrně hodného kolegu, který se rozešel s přítelkyní a byl z toho velmi smutný. Tak jsem je seznámil. Nedělal jsem to zcela nezištně. Od Olgy jsem si vyžádal slib, že mi nadále bude jednou za čtrnáct dní (stále za stenou odměnu) uklízet. Seznámení proběhlo rychle (moje intuice mi říkala, že se k sobě hodí a na nový vzrtah jsou zralí) a za několik měsíců měli svatbu. Pokud vím, tak spolu stále šťastně žijí. Na uklízení u mne se však Olga zcela vykašlala (jó ty ženské sliby :-D). Musela by ke mně dojíždět a jejímu manželovi by se to prý nelíbilo. Její manžel si mi však pochvaloval, že je v manželství spokojen, mají doma vždy dobře uklizeno a že uklízení Olgu očividně baví. Olga asi vyrostla v pořádku a její maminka jí k uklízení zavčas vedla. Olga si tu udělala zdravotnické doškolení a má pěknou a zajímavou práci ve zdravotnictví.

Denní, týdenní a sezóní uklízení

Denní uklízení ještě ujde, týdenní trvá déle, ale dá se popřípadě někomu zadat. Dvakrát za rok by si člověk měl (nechat) uklidit pořádně. Zpravidla se to dělá před Vánoci a před Velikonoci – jarní úklid. Nejde jen o úklid, ale též o to vyhodit nebo někomu dát věci, které člověk už nepotřebuje a pravděpodobně ani nikdy potřebovat nebude.

Třídění věcí člověk musí udělat vpodstatě sám, toto se nedá nikomu jinému zadat nebo na někoho delegovat. I když některé manželky ochotně rády - bez vědomí muže - vyhodí například manželovy obnošené nebo z módy vyšlé oblečení, ačkoliv ho má muž rád a mohl by ho ještě léta klidně nosit. Žena je schopna bez svolení vyhodit i již mnoho let nejoblíbenější svetr svého muže.
Můj otec zase jednou před Vánoci v nestřeženou chvíli vyhodil velkou část matčiny červené knihovničky do hořících kamen. Co se nevešlo do kamen, dal vedle do uhláku. Knihy u nás prostě přibývaly, knihovnu jsme měli jen jednu (a na druhou už nebylo místo) a otec věděl, že my děti od Ježíška zase nějaké knihy dostaneme. Tak knihovnu pročistil. Ještě dnes jsem schopen si na sítnici vybavit obraz hořekující matky, která z uhláku vyndávala své milované knihy. Myslím si, že ty knihy již nečetla. Tvořily však asi její vzpomínku na její sny z mládí. Rodiče spolu začali vyjednávat, našli kompromis a dva matčiny nejoblíbenější slaďáky byly z uhláku vráceny do knihovny. Takže jsme přece jen měli pěkné, veselé a též klidné Vánoce. :-D

Důchodový úklid a třídění

Začátek důchodu je také okamžik, kdy člověk musí umět někomu vhodnému dát, prodat a především vyhodit spoustu věcí, které už asi nikdy nebude potřebovat. Jde například o pracovní oblečení, jisté obleky na sebe už asi nikdy nevezmu, o kravatách ani nemluvě, ty jsem nikdy neměl rád.

U mne šlo také o odborné knihy. Knihy (především z matematiky), které mne vždy budou zajímat, jsem si nechal, i když se k nim asi málokdy vrátím. Informatika se však vyvíjí velmi rychle, jisté věci z ní mě už nezajímají. Překvapilo mne, že i o nepříliš staré knihy z informatiky na nizozemském internetovém trhu nikdo neměl zájem (nebyl jsem však ochoten knihy někam posílat, kupec by si je u mne musel vyzvednout), ačkoliv jsem je nabízel za zlomek původní ceny, téměř zadarmo. A to šlo o zachovalé knihy o stále aktuálních tématech. Existují však už nové edice těchto knih a jisté (někdy i důležité) detaily v knihách se změnily.

Úklid počítače

Člověk by si také měl jednou za čas udělat pořádek v počítači. Například, když se tvrdý disk začíná příliš plnit nebo když člověk chce přejít na nový počítač. Nemá smysl tam přetahovat všechny své staré dokumenty, je pak zálohovat atd. Je sice možno přikoupit extra paměť. Pokud si však ukládáme mnoho souborů, tak se náš počítač pro nás stává nepřehledný.

Do takovéhoto úklidu jsem se před dvěma týdny dal. Už jsem si pročistil dokumenty, maily a teď čistím fotky. Když nepospíchám, tak to je poměrně zajímavá činnost. V klidu jsem se podíval na to (pochopitelně ne na vše), co jsem kdysi napsal a co mi kdo kdysi napsal. Poznal jsem, že mám vlastně jen velmi málo přátel, s kterými jsem si napsal něco tak zajímavého a nadčasového, že to má pro mne smysl nadále schovávat.

Na fotkách vidím, kde jsem byl, co jsem viděl, jak vypadali jiní a jak jsem vypadal já. To je zajímavý a užitečný pohled do vlastní historie. Každý by asi měl něco takového jednou začas udělat.

A také mnoho fotek odešlo do koše, který jsem následně vyprázdnil.

Pozor: Když upravujete fotky v počítači, tak si systém někde jinde uloží původní verzi fotky, takže úpravu fotky zase můžete vždy zrušit. Např. Windows Photogallery uchovává původní verze upravených fotek v mapě Windows Photogalery/Original Images. Pokud pak upravenou fotku vyhodíte, tak ta původní fotka v počítači zpravidla zůstane (sic!). Tak to alespoň dělá Windows Photogallery v mém počítači. Pokud často upravujete fotky ve Windows Photogallery, tak se pro zajímavost můžete podívat, jak velká mapa
   „your User name“/AppData/Local/Microsoft/Windows Photogalery/Original Images
ve vašem počítači je.

Jiné programy na úpravu fotek si původní verze ukládají jinam, nejspíš někde pod:
    ... user name/AppData/local/název programu/....

Blogové prázdniny

Již tři měsíce jsem na svém blogu neumístil žádný nový článek. Takže mi karma autora klesla na nulu. To mi však vadí nejméně.

Blogování mě stále bavilo. Musel jsem si promyslet, o čem píši. Psaním jsem si udržoval aktivní znalost češtiny, učil jsem se stručně vyjadřovat a čtenářům jsem byl vděčen za jejich zájem o mé články a příspěvky v diskusích.

Stále mám několik témat – např. víra a náboženství, jisté partie matematiky, moderní fyzika a kosmologie – , o kterých bych chtěl napsat série článků. Psal jsem rád něco k aktuálním tématům a např. o výstavách, takže jsem se k těm větším sériím článků bohužel ještě nedostal.

Baví mě však i jiné věci. Jako každý důchodce mám málo času. Ve stáří člověku trvá vše déle a nemá ani důvod pospíchat. :-D Navíc, v důchodu člověk může dělat spoustu věcí, na které dříve neměl čas nebo dostatek času. Blogování není jediný můj koníček.

Předsevzal jsem si, že si nejprve douklidím byt a hlavně počítač (to mi zabere nejvíce času, na skříni mám ještě jeden starý Apple počítač, který musím pročistit a pak vrátit do obchodu na recycling) a až pak budu v blogování pokračovat. Možná však jen v omezené míře, ne tak pravidelně, jak jsem to dělal do září tohoto roku (tj. alespoň tři články za dva měsíce). Pokud mi do toho zase něco nutnějšího nebo zajímavějšího nepřijde. :-D

Santorini, vzpomínka na léto a teplo

Pro vizuální osvěžení tohoto blogu přikládám pár fotek ze Santorini.

Jsou foceny v srpnu 2001 kompaktem Olympus z roku 2000, 1.3 MegaPixel. Takže fotky na dnešní standard nejsou technicky příliš kvalitní. V té době to však byl dobrý amatérský kompakt.

 Knóssos mínojské civilizace.

Přeji čtenářům pěkný advent.