Restituce církevního majetku

Katolická církev byla kdysi nejbohatší organizací na světě. A to díky obchodnímu triku: prodávala věčný život v nebi, mimo jiné pomocí prodeje odpustků. Dle mne a mnohých lidí takový život neexistuje, alespoň ne ve smyslu, jak o něm mluví katolická církev.

Obchodní trik spočíval v tom, že církev to také věděla a byla si jista, že po smrti jim nikdo nepřijde s reklamací, že byl hodný a posmrtný život v nebi nemá anebo že v nebi je a se mu tam nelíbí.

To je jedna věc. Druhá věc je, že většina lidí anebo jejich potomků již z církve vystoupila. Tito lidé popř. jejich potomci by měli při restitucích církevního majetku dostat svou část majetku církve.

Poznámka

Právě jsem se vrátil od moře, koukl jsem na iDnes a blogy na iDnesu a všiml jsem si, že církevní restituce jsou stále ožehavé téma a že jistí politici stále chtějí vágně definované a rozsáhlé církevní restituce prosadit. To se mi, stejně jako mnohým, nelíbí. Proto jsem zde stručně napsal svůj názor na tuto věc. Vím, že církev a věřící vykonali nejen spoustu všeobecně známých lumpáren a zločinů, ale také spoustu dobrých věcí. To zde nemíním do detailů probírat.
Nikomu nechci brát jeho víru, to je osobní věc každého člověka.

Upřesnění textu, 10. srpna 2012, 7:45

Upřesnil jsem druhou větu v perexu článku, protože až příliš zdůrazňovala prodávání odpustků katolickou círví. Původní verze věty byla: "A to díky obchodnímu triku: prodávala odpustky a věčný život.". Větu jsem změnil na: "A to díky obchodnímu triku: prodávala věčný život v nebi, mimo jiné pomocí prodeje odpustků".