„Myš, myš, myš“ vystřelil Vašík s rozzářenýma očima od stolu, když se ozvalo cvaknutí pastičky z vedlejšího pokoje. Odtamtud přiběhla plačící Terezka se slzami v očích. Pastička nechytila myš, ale její prst. Jak to souvisí s vánoci? Pastičky jsme nastražili pod stromek, ze kterého myši okusovaly perníkové ozdoby. Nejspíš ozdoby neokusovaly jen myši.
Jedna vzpomínka zmizela a nahradila ji jiná. Jak jsem každoročně dětem vytvářel iluzi Ježíška nosícího dárky a po zazvonění zvonečkem jsem vyskakoval z okna na zahradu, probíhal domem, abych se buď objevil ve dveřích z komory či abych vlezl ze dvorka oknem do koupelny a vylezl odtamtud, abych si vyslechl nadšené štěbetání, že Ježíšek před chvíli zrovna zazvonil. Jednou jsem byl pomalejší a Vašík rychlejší a pak nám radostně s jiskřením v očích oznamoval, že ho viděl, jak se mihnul v okně.
V mysli jedna vzpomínka střídá druhou, poté co jsem osaměl a pustil jsem se do dělání salátu, od kterého mně kluci vyrušili. No …. „kluci“. Už jsem z nich nejmenší.
Škoda, že jsme se na tu chvíli nesešli všichni. Terezka tisíce kilometrů odtud možná právě sbírá banány či co, nebo už má štědrý večer za sebou a spokojeně odfukuje do spacáku. Nevím jak je to s posunem času a kolik hodin má teď právě ona. Mně se aspoň vybavila vzpomínka na fotku, na které je zachycena při zdobení cukroví s celou tváří upatlanou od marmelád u stolu plného cukroví a různobarevných polev.
Nechtěl jsem si vánoce nějak připouštět, právě proto, aby mi nebylo líto, že budu sám. Byly to mé druhé vánoce, které jsem trávil o samotě uprostřed hor a lesů. Ty první byly před 27 lety v Orlických horách a taky v maringotce. Rozdíl byl v tom, že tenkrát byla maringotka z půlky zapadaná sněhem a já do hor utekl, abych se nemusel účastnit toho hraní si na „máme se všichni rádi“, protože jsem věděl, že tomu tak není a jeden večer v roce na tom nic nezmění.
Dnes počasí ani na horách neodpovídá tomu, že by byl konec prosince a já do maringotky před ničím neutekl, ale v maringotce žiji po celý rok. Navíc už vím, že ať budu trávit vánoce kdekoliv, s kýmkoliv a jakkoliv jsou na světě lidé, s kterými si nemusím na nic hrát, kteří budou vždycky se mnou, ať si s nimi budu povídat u jednoho stolu nebo budeme tisíce kilometrů vzdáleni.
Nebyl jsem nakonec sám, byl jsem se vzpomínkami na dobu, kdy děti měly z vánoc radost, kdy to byl pro ně opravdu svátek, se vzpomínkami na chvíle, které jsou nenávratně pryč, ale které pro můj život hodně znamenaly a znamenají, že se neutápím ve smutku, ale míchám salát s úsměvem v mysli a na rtech.
Šťastné a veselé vánoční svátky přeji všem.
