Dobrotrusi a dobrotrusky.

Senát včera schválil novelu školského zákona, podle níž nám úředníci budou určovat, co se ve škole smí prodávat a co ne. Nezakáže se prodej na školách jako takový, aby třeba státem zřízená veřejná instituce nemohla za naše peníze a případně za všimné pro vedení škol podporovat  a zvýhodňovat některé firmy na trhu. To ne. Jen pár úředníků bude mít pravomoc svým rozhodnutím vybrat určité výrobky, které si naše děti nebudou moct ve škole koupit. Prý v zájmu ochrany zdraví.

Že si tyto výrobky budou moci koupit děti v krámku vedle školy, lidem jako je ministr Chládek nějak nedochází. Nebo asi spíš dochází, ale ministr školství nemůže zasahovat do toho, co se prodává v onom krámku a tak svou moc uplatní aspoň tam, kde může. A proč, když tím vlastně nic neovlivní? Podle mého názoru právě pro onu možnost rozhodovat a mít z toho případně i prospěch. Při samotném projednávání zákona se Chládek pochlubil, že byl osloven zástupci nadnárodního koncernu, který je schopen dodávat do školních automatů a bufetů "zdravější pamlsky" než jaké tam jsou k vidění nyní. Já nevěřím, že si zástupci koncernu udělali čas ve svém nabitém programu jen proto, aby ministra Chládka osobně pochválili za to, jak dbá o zdraví našich dětí. 

Proti tomuto návrhu se v senátu ohradil mimo jiných pan Kubera, od něhož pocházejí ta slova v nadpisu. Připomněl, jak se postupně vzdáváme svobody ve jménu jakéhosi dobra, které ovšem má, podle další argumentace ministra Chládka jen zakrýt skutečnost, že ministr, stejně jako spousta jiných rodičů schvalujících tento zákaz, na výchovu ohledně stravování ve své rodině kašle a chce, aby to za něj vyřešil stát tím, že zakáže všem ostatním, aby si mohli koupit, na co mají chuť. Jak taková výchova dopadá v praxi, objasnil senátor Eybert, když připomněl jak to funguje se zaváděním zdravé výživy ve školních jídelnách.

Touto novelou školského zákona se také uzákonilo, že kterýkoliv státní orgán si může založit mateřskou školu. Možná chvályhodný počin. Pokud by to ovšem v praxi nevypadalo tak, jako třeba v Budějovicích nebo Ostravě, kde si krajský úřad, který by se (když už se stará)  měl za peníze daňových poplatníků postarat o dostatečný počet míst v MŠ pro všechny občany, zřídil školku pro své zaměstnance. Dosud se tak dělo zřizováním tzv. firemních školek. Nic proti firemním školkám, ale já nějak vidím sakra rozdíl v tom, jestli zaměstnavatel - firma zřídí ze svého zisku školku pro své zaměstnance, nebo jestli ji pro své zaměstnance zřídí za naše peníze státní úřad.

Často teď narážím na polemiky, že za těch komoušů to bylo lepší. Myslím, že se velmi blížíme bodu, kdy si to bude říkat velká část z nás, kteří stát nechceme vidět jako drába, který řídí naše životy a který za naše peníze poskytuje neoprávněné výhody svým pohůnkům. 

Záznam z projednávání školského zákona v senátu máte zde.