Co může být horšího než hloupá a
špatně natočená česká komedie? Hloupá a špatně natočená česká komedie, která se
tváří, že má něco do činění s inteligentním seriálem.
Pokud by se Patrik Hartl rozhodl do podoby celovečerního filmu převést například Ordinaci v růžové zahradě, bylo by to, řekněme, poněkud troufalé. Ale vzhledem ke kvalitě předlohy by výsledek nevzbuzoval přílišná očekávání. Pokud se ovšem debutující režisér odhodlá v duchu nejpokleslejších soudobých komedií aktualizovat Takovou normální rodinku, jeho snahu lze předem označit za sebevraždu. Sotva bychom totiž v televizním archívu nalezli seriál, který potřebuje „upgrading“ méně než stará dobrá a černobílá rodinka v původním znění.
Snaha o využití důvěrně známých postav představuje pro film paradoxně největší břímě, se kterým si Hartl neví rady ani jako scénárista, ani jako režisér. Každého diváka znalého předlohy zamrazí už při první scéně, kdy se naprosto nesnesitelná Lilian Malkina snaží povraždit celou rodinu. Kdyby k tomuto účelu namísto pistole s přísavkami použila skutečný revolver, mohla by diváky uchránit před nekonečnou řadu nevtipných situací, vykonstruovaných zápletek a především neuvěřitelných „řečí od srdce“, které nakonec vyřeší všechny neshody.
Představitelé rodiny Hanákových nosí stejná jména jako v seriálu a aby bylo divákům opravdu jasno, že jsou to skutečně „oni“, každou z postav čeká nějaká ta nesmyslná scéna, která velice nápadně upozorní na charaktery z předlohy. Maminka si tak alespoň jednou musí zazpívat, tatínek nesnesitelně šišlá na svoje domácí mazlíčky, Pavla musí vyznávat zdravý životní styl a babička pochopitelně píše detektivky. Všechny tyto pasáže ovšem působí naprosto nepřirozeně a mají jedno společné – pro děj nemají jakýkoliv význam.
Nechme stranou úvahy o tom, jestli mělo smysl remake Takové normální rodinky vůbec natáčet (nemělo) a nakolik je výsledek horší než předloha (moc), a podívejme se na film očima neovlivněného diváka, kterému patrně není více než patnáct let. Sleduje (herecky) nesourodou rodinku v osudovém okamžiku – nejmladší dcera jen tak mimo řeč přízná rodičům své těhotenství. Objevuje se potenciální tatínek a divák je nucen věřit tomu, že Monika Zoubková (ročník 1976) a Jiří Mádl (ročník 1986) tvoří milující pár, což považuji za nejvydařenější vtip celé této komedie hned po hlášce, že dítě musí přijít do nově vymalovaného domu, která sem nejspíš zabloudila z nějakého třicet let starého normalizačního snímku. Dále se zde bez jakékoliv logiky zjevují další postavy, které jsou dříve či později přizvány k hřejivému rodinnému krbu a děj tak ze všeho nejvíce připomíná pohádku o lesní boudě budce, v níž se dojemně srocují zbloudilá zvířátka.
Jediným, co zůstalo z původní rodinky bez poskvrny, je tak nakonec samotný název a jména postav. Situační humor se naprosto vytratil nebo byl v horším případě násilně transformován do roviny prvoplánových skečů. K upřímnému úsměvu navíc brání skutečnost, že celé osazenstvo tohoto filmu by si zasloužilo cenu za nejhorší herecký ansábl. Eva Holubová je výrazově herecky vyčerpaná v padesáti, Jiří Mádl do stejného stádia dospěl sotva po dosažení hranice plnoletosti, Monika Zoubková obstojí tak akorát v Ordinaci v růžové zahradě a taková Lilian Malkina či Marika Procházková by měly být zapsány na seznam filmových bizarností.
Reaguje-li Hartlova Taková normální rodinka nějakým způsobem na čtyřicetiletý vývoj české společnosti, pak je to jedině její snahou přiblížit vyprávění na úroveň soudobé seriálové produkce. Film by díky jakékoliv absence příběhu stačilo kdekoliv rozstřihnout a rázem by byly hotovy první čtyři díly nového televizního seriálu. Ten by se náramně vyjímal na obrazovce televize Nova, která film shodou okolností koprodukuje.
Kdyby se tvůrci nesnažili svůj výtvor za každou cenu spojovat se stejnojmenným seriálem, mohl vzniknout prachobyčejný špatný film. Takto byl ovšem vyprodukován parazit nejnižší kategorie, kterého by od filmových pekel neuchránilo ani kdyby se jeho hrdinové jmenovali třeba Simpsonovi.
