„Proč platit za něco, co můžete
mít v televizi zadarmo?“ ptá se hned v úvodu Homer Simpson a udává tak
ironický tón filmu, jemuž není nic svaté. Simpsonovi ve filmu bortí iluze o
americké rodině, politice, ekologii, víře a konec konců i o samotném animovaném
filmu. Ne, že by vše už několikrát nezaznělo v seriálu…Simpsonovi tak
nakonec překvapí nejvíce tím, že se od své televizní předlohy vůbec neliší a
lze je považovat jen za jednu prodlouženou epizodu.
O celovečerních Simpsonových se mluví už minimálně deset let. Seriál se zatím stal svébytnou televizní kulturou a jeho převedení na film samozřejmě vzbuzovalo rozpaky. V minulosti se tento krok osvědčil jen výjimečně – například při celovečerním South Parku, kdy však tvůrci přišli s originálním přístupem a filmu dali lehce bizarní muzikálovou formu. Simpsonovi staví na osvědčené kvalitě a na filmovém plátně nepřinášejí snad až na pár minut navíc nic nového.
Kdyby byli Simpsonovi v kinech uvedeni před deseti lety, stihli by svou premiéru ještě před revolucí v animovaném filmu spojenou s masivním nástupem 3D filmů. Dnes lze Simpsonovi ve své po léta neměnné stylizované grafické podobě na poli animovaného filmu označit za „underground“, z čehož víceméně těží i jejich reklamní kampaň.
Aby celovečerní Simpsonovi utáhli delší metráž, byla potřeba vybrat zápletku ze všech nejvděčnější (rodinné vztahy) a okořenit ji globálně provařeným tématem – ochranou životního prostředí. V obou případech se samozřejmě k obsahu přistupuje s ironií Simpsonovým vlastní, která občas překročí i meze seriálu.
Homer se shlédne v opuštěném reklamním vepři a zanevře tak na vlastní rodinu. Bart pak hledá útěchu u sousedu a objevují se vážnější momenty, které se příliš často v seriálu nevyskytují. Naštěstí však samozřejmě převažují vtipné scény a je jich maximum, co může jeden film unést. Simpsonovi jsou nejsilnější v případě krátkých gagů bez vazby na celkový děj, na který se občas ve snaze neustále diváka bavit novými parodickými prvky občas zapomíná.
Ústřední zápletka má již zmiňovaný proekologický charakter. Springfieldské jezero je znečištěno a překvapivě v tom nemá prsty místní jaderná elektrárna, ale samotní občané v čele s nikým jiným než samotným Homerem odstartujícím ekologickou katastrofu, kterou se snaží spojené státy v čele s Arnoldem Schwarzenegerem tiše umlčet.
Film vtipně zpodobňuje aktuální módní politické „zelené“ tendence a k nejpůsobivějším momentům patří například koncert Green Day s ekologickým poselstvím. Z jistou mírou nadsázky se tak dá říct, že Simpsonovi ve filmu jsou spíše zelení než žlutí.
Druhým oblíbeným terčem tvůrců je americká bezmezná křesťanská víra – děda Simpson je v kostele osvícen a ve svém nesmyslném poselství prorokuje blížící se pohromu (tisíc očí…zkroucenina….epa….uvězněni na věky). Jeho slova jsou v průběhu filmu odhalována a dostávají nový význam, samozřejmě jak jinak než mimořádně vtipný.
Sipmsonovi parodují filmové hity, současnou americkou politiku a myšlení a v podstatě neustálým poukazováním na svůj televizní původ i sami sebe. Pár vtipů odhalí jen znalci předlohy, ve výsledku se však budou bavit všichni.
Po technické stránce jsou Simpsonovi na plátně samozřejmě místy řekněme poněkud problematičtí. Animace občas ukazuje své meze v obrázcích, které efektivně zaplní televizní obrazovku, ale na filmovém plátně občas působí prázdně. K slabším momentům patří detailní záběry postav, kdy větší část obrazu zabírají jednobarevné plochy. V těchto případech je nutno střídat jeden vtip za druhým, jinak se divák velice rychle unaví.
Celková stopáž filmu (85 minut) dosahuje délky čtyř televizních epizod. Z výsledku je patrná snaha dostat do filmu všechny postavy, které se za roky vysílání v televizi objevily. Každá z nich zde má alespoň jednu hlášku, což umocňuje dojem z rozmanitosti zdejšího prostředí.
Celovečerní film uběhne překvapivě stejně rychle jako jakýkoliv díl seriálu. Pokud by však další Simpsonovi vznikly sestřihem nejlepších momentů z televizních epizod, byl by celkový dojem pravděpodobně úplně stejný.
