„Žádáme o důvěru.“ – Tak nám ji koukejte dát!

My ji totiž sakra moc potřebujeme, protože jinak ztratíme moc – a bez moci a vlivu na voliče, se nám plány a nasyslené statky, zboří.

Dříve jsem si myslel, že prázdná slova či falešná klišé, tedy projevy, které nic neznamenají a jsou bez hodnoty, tak nemohou mít smysl, trvání a společnost jim dá jepičí život. Mýlil jsem se!

Proč to neplatí?

Příčinou je morální bída a následně nezájem o vlastní pohled a názor.

Říká se, že lakmusovým papírkem našich charakterů je náš osobní a každodenní život. Podle čeho tedy dáváme druhým svou důvěru?

Podle sympatií - postavení v žebříčku Forbesu - tendenčních článků a reportáží v médiích - podle empirických výzkumů - ksichtu - ???

Důvěra je ochota jedné entity spoléhat se na jinou entitu. Tedy jsem ochoten dát důvěru – člověku, věci, zvířeti. Důvěra je vždy spojena s budoucností a vždy nese riziko.

Proč tedy tak lacino nakládáme s důvěrou?

„Ale já jim prostě dám důvěru, ať si to užijí a já mám pokoj. Vždyť o nic nejde.“

To je však velký omyl! Ono jde o hodně! Jen musí člověk vůbec počítat s budoucností a zajímat se o ni!

Kdyby v dání důvěry nešlo o hodně, myslíte si, že by se tolik současných politiků a jejich mocných stínů tak zuby nehty drželo moci a usilovalo o ni?

Ne, nepíši tuto úvahu s myšlenkou, že změním lidstvo. Já jen chci burcovat myšlení těch, kterým není budoucnost země, dětí, vnoučat a budoucích generací lhostejná - a stejně tak burcovat ty, kteří si doposud neuvědomili, jak je důležité, komu dávám důvěru. V čemkoliv.

Závěrem krásná, pravdivá a stále aktuální myšlenka Tomáše Baťi:

„Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“
Nemáte pocit, že ti, kterým chcete dávat důvěru v politice, jsou hlavními reprezentanty morální bídy?  Co - že není na výběr a nejsou ti důvěryhodní? Nejdříve musíme těm neodbytným a stále znova a znova se deroucím k moci ukázat, že důvěru nemají. Pak se uvolní cesta pro lepší řešení.

-----

A snad ještě něco k poslancům: Vy, kteří dáte důvěru nově jmenované české vládě, jejímu personálnímu složení, včetně samotného premiéra, nemáte v zákonodárné moci co dělat a nemáte morální právo ovlivňovat tímto způsobem budoucnost naší vlasti! Protože jen dokazujete, co za vašimi politickými ambicemi skutečně stojí.