Nevolte ty, co jdou z donucení!

Čekají nás další volby a to úvodní mé doporučení se jeví jako blábol. Že? A já vám z praxe vysvětlím, že to blábol není. Taková tragikomedie.

Asi bych si to odpustil, kdybych nezahlédl některá předvolební videa a neviděl tam lidi, se kterými jsem měl „tu čest“. A není podstatné o jaký jde úřad a v jakém městě, protože zkušeností bylo až dost a nejen na jednom místě.

Jeden příběh za všechny.

Byl jsem pozván na úřad, na jednání o sportovních aktivitách dětí a mládeže. V deset hodin mělo začít jednání s dvěma náměstky a dalšími úředníky. Byl jsem na místě pět minut před desátou. Na chodbách byl absolutní klid a ticho. Doslova blahodárná pohoda. Ani v klášteře dopoledne takový klid není. Takové státní lázně na pošramocenou psychiku, by se dalo říci. Až jsem pojal podezření, zda jsem tu správně.

Do správných dveří nikdo nevcházel, za dveřmi nebylo slyšet nic.

Úderem desáté jsem vstoupil. Podle pohledů, jsem překvapivě vyrušil. „Jó vy jste ten. Sedněte si tady.“ Posadili mě na židličku v koutku a já pozoroval hodiny, visící přede mnou. A minuty utíkaly.

Mezi tím jsem se dozvěděl, že espresso co mají v kanceláři, dělá hnusnou kávu, že tamten a tamta nepřijdou, co si to tenhle z rady o sobě myslí, apod. Za dvacet minut se rozhodli mi nějak věnovat čas. Pochopitelně jsem odmítl hnusnou kávu a pan náměstek pochopil, že asi hlasitě se kriticky vyjadřovat, není vždy ideální - ale jinak mu určitě to, co si myslím, bylo úplně jedno. Do voleb daleko.

Jednání bylo zbytečné, trapné a jen chtěli předvést svou úřednickou, zastupitelskou moc, protože jejich pozornost se soustředí jen tam, kde jsou nastavené stranické, lobbistické a oligarchní zájmy.

Pro ústřední myšlenku mého uvažování je však podstatná věta pana náměstka, kterou pronesl na moje konstatování, že přes deset let ze svého sponzoruji velkou práci s dětmi a mládeží a nedostal jsem na to od státu ani korunu a stát čeká, že já ze svého budu dál financovat dobrovolnou a neziskovou práci, kterou se pak chlubí.

„Víte, kolik já každý den tratím tím, že jsem opustil svou právnickou praxi a dělám náměstka?“ pravil tento zastupitel s tím, aby mi ukázal svou velikou oběť. Rozešli jsme se s tím, že jsem mu sdělil, že se divím, proč tu tak trpí a proč zastupitele vlastně dělá. A dal jsem si závazek, že s takovými již nikdy více jednat.

A dnes vidím, jak dál žebrá, stejně jako jemu podobní „vlastenci“, o hlasy voličů.

Zatím co mnoho lidí v naší zemi drží neziskové, charitativní a dobrovolné projekty svou energií, svými financemi nebo dary běžných lidí či skutečně charakterních podnikatelů. Však si vzpomeňme na nedávné dobrovolné výrobce, dárce roušek, dezinfekčních prostředků, aj. Tak volení zástupci „trpí“ na svých místech - a tak musí parazitovat na společnosti.

Jistě, nejsou tací všichni. A tak zkuste se dobře zamyslet a zajímat, komu dáte hlas!

Ano, chybí mi silná a důvěryhodná pravice. Tu jsme ztratili, protože touha po majetku a velkých penězích je mocnou silou, která ničí charaktery. O levici, socialistech, komunistech a estébácké lobby ve straně ANO, se nechci ani rozepisovat.

A tak nás vlastně čekají takové smutné volby.

V čase, kdy ztrácíme svobodu a dennodenně přichází nové zákazy, nařízení a omezování. Kdy je nám ordinovaný strach. Tak jsme postaveni před realitu, že není kde brát důvěryhodnou sílu, která by přinesla změnu.

Přesto nevolte tak, abyste nějakého „chudáka“ zbavili možnosti si denně vydělávat velké peníze svou občanskou profesí. On to totiž bude jako zastupitel dohánět jinak.

Přemýšlejme nad kandidáty, mysleme na budoucnost!

A když zvolíme, tak stále mějme před očima výrok Karla Kryla:

"Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!"

Pěkný den!