Když cestuji sám pracovně autem, mám čas přemýšlet. Tentokrát mé myšlenky zaměstnali miliardáři. Říkal jsem si, že tomu musím přijít na kloub. Čemu? No, jak na to
Pravda, asi hlavní důvod tohoto mého dumání jsou, čím dál tím častější informace o tom, jak kdo v Čechách na čem bohatne - a to pochopitelně i včetně našeho premiéra, který, ačkoliv jako Slovák šel do politiky z velké lásky k Česku a hlavně vůbec ne ze zištného důvodu, tak za tu dobu, zbohatl o více jak čtyřicet miliard. A přitom marně nějak přemýšlím, co positivního pro zemi udělal.
Buďme však spravedliví, protože on není sám a na státních zakázkách, dotacích a zvláštních machinacích, bohatne kdejaký čipera a klidně může být i odsouzený či mu ze zdravotních důvodů je vazba pozastavena. U nás je možné vše!
Vzpomněl jsem si na Roberta Orbena, tedy spíše na jednu větu, která mě zaujala, jako zveřejněný jeho citát: „Každé ráno si čtu časopis Forbes o nejbohatších lidech v Americe, a pokud tam není moje jméno, vstanu a jdu do práce!“
Dnes je tomuto člověku 91 let. Živil se jako kouzelník, ale Amerika jej spíše zná jako humoristického spisovatele krátkých povídek a autora knih pro kouzelníky. Humorné na tomto humoristickém spisovateli, který napsal tu větu o své motivaci Forbesem je, že nakonec sám skončil v politice - a třeba v roce 1973 psal projevy pro tehdy viceprezidenta Geralda Forda, který se rok potom stal třicátým osmým americkým prezidentem.
No, ale i když byl Robert Orben kouzelník a každé ráno šupal do práce, protože stále nebyl nejbohatším člověkem v zájmu Forbesu, tak se ani jako činný v politice do tohoto časopisu nenominoval.
Holt nebyl mág ani jakkoliv politicky zaháknutý v České republice. Zvláště v době privatizací všeho druhu. Nebyl šarlatánem ani komunistickým či estébáckým trafikantem. Nebyl vekslákem či kolotočářem s mafiánskou náturou.
Měl prostě smůlu.
Jen tak chozením do práce se člověk miliardářem nestane. Ve světě, a vůbec normálně je běžné, že člověk potřebuje mít nápad, úsilí, štěstí a čich na dobré spolupracovníky a pak je možné pomalu a jistě bohatnout. Naštěstí znám lidi, kteří sice nejsou ve Forbesu, ale skutečně pracují/makají - dokázali svým podnikáním a dobrým přístupem k lidem vytvářet zajímavé zisky - ale jsou daleko od politiky a vší tý amorální bídy.
A proč být vlastně miliardář.
Vždyť stále to nejdůležitější pro svědomí člověka je, být poctivý, charakterní, nesobecký a dělat dobře svou práci. Pak se mohu při přemýšlení v autě podívat ven a radovat se z toho, že ještě máme krásnou zemi - a pokud nedovolíme, aby ji ti naši miliardáři a spekulanti v politice úplně zničili a rozkradli, tak je a bude pro co žít a čím se motivovat.
Je pro mě asi daleko důležitější mít ve svém postoji k aktivnímu životu jako vzor biblickou vdovu, která darovala na dobrou věc dva haléřky, zatím co ostatní okázale dávali větší sumy. Problém byl v tom, že ta chudá žena dávala ze svého nedostatku, zatím co ostatní dávali ze svého blahobytu.
Budu se tedy znova snažit pracovat tak, abych mohl mít na něco, co je užitečné a dělá radost druhým.
