Když jsem začínal jako "soukromý" lékař, byl jsem řádně připraven na kapitalismus, měl jsem tři atestace. To jsem ještě nevěděl, že mi to nebude nic platné, protože práci lékaře nedokázal nikdo ocenit. Administrativní šablony byly a bezpochyby jsou stále důležitější než úzdrava pacienta nebo výdaje pojišťovny. A pak, ten Klausův kapitalismus je divný! Neviditelnou ruku trhu nahradila neviditelná ruka zloděje. A nic se neděje! A tak jsem jel s odřenými zády, banka stále psala, že fakturu neproplatí, protože nemám na ni na účtu peníze. Ale nakonec jsem to nepochopení společnosti přežil...

Nikdy jsem nechtěl být miliardářem. Ti mne, včetně toho nejbohatšího Čecha, jen připravili o pár desítek tisíc korun. Chtěl jsem jen slušně žít. Nebát se jít do hospody na pivo, že na to nemám. Nebo jít s rodinou na večeři a nebát se, zda budu mít dost peněz. Neměl jsem ani na zavedení topení ve starém domě. Musel jsem si půjčit.

Pak jsem k ziskům z ordinace pobíral důchod. Nic moc, ale stal jsem se králem! Mohl jsem opravit své rodinné sídlo a nastěhovat se do něj. A mohl jsem jít bez obav do hospody jednou týdně na pivo. Úžasné!

Nechci být miliardář! Chci jen žít jako ostatní lidi v mém okolí. Na rozdíl od nich naštěstí nekouřím. Chci jen jít občas do divadla, na týden k moři mimo sezónu, jednou týdně na pivo. Dnes už na to mám. A tak jsem spokojený. Mohu zatím pracovat na rodiči svěřeném majetku. A žít svůj poklidný rodinný život. Díky za každé nové ráno! Díky za moje přátele! Díky, že mám stále co dělat! Díky za každý nový den! Díky za každé nové poznání! Díky za život! Jsem na světě rád!

Za komunistů a v mládí jsme říkávali že "práce je poslední zoufalá možnost jak získat peníze".