Bratříčkovi zavřeli vrátka – a on odešel

A kdyby neodešel, tak by již asi dávno opět „emigroval“, protože by nedokázal pochopit lidi tohoto státu - zástup kacířů, který se opět raduje a jásá, že prvním z rytířů je veličenstvo Kat

V těchto dnech to bude již 24 let, co dotlouklo nemocné, unavené a zklamané srdce Karla Kryla. Když se v listopadu 1989 vrátil do Československa, tehdy ještě s obavami a hlavně na pohřeb maminky, tak následně prý prožil nejkrásnější dny svého života.

Velmi jej nadchlo zjištění, kolik lidí zná jeho písničky - a zvláště mladí, kteří jeho před-exilovou slavnou éru nezažili, či nemohli ještě vnímat.

Viděl národ šťastně a společně zpívat a radovat se.

Potom však již přišla hlavně zklamání. Ačkoliv byl ikonou doby kolem srpnových událostí 1968, nebyl pozván do přímého dění a řízení polistopadového vývoje. Ostatně ten samotný vývoj z něj nakonec udělal velkého kritika. Věřil, že komunizmus v zemi sám zanikne a není potřeba se jím zaobírat, ale nesnesl bratříčkování s těmi, kteří se komunizmem, fízlováním a lidovými milicemi „zašpinili“.

„…Král Václav jedna parta je, se šmelinářským šmejdem - pod střechou velký partaje se u koryta sejdem…“

Dnešní dobu a stav v naší zemi by asi Karel Kryl nepochopil, neunesl. Nejen že by viděl, jak komunisté, pseudokomunisté a nebojácní estébáčci se derou k moci a lezou ze všech děr, ale hlavně kolik nadšených jim mává.

Ačkoliv žil v německém exilu dvacet let, zůstal Čechoslovákem a to včetně občanství. Byl a zůstal hrdým člověkem na svou vlast. Dnes by mu asi bylo do pláče.

Jeho písně se již nehrají, lidé si je nezpívají, a pochybuji, že mladí lidé dnes vůbec vědí, kdo byl nějaký Karel Kryl, když neznají ani zásadnější historii své země.

„…demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou - Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou - Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce - A z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce….“

Ano, drzost a troufalost mnohých s hroší kůží a komunistickou či estébáckou zadnicí je dnes dost smělá, aby si mnozí z nich třeba i vzali texty a myšlenky Karla Kryla do úst a nějak s nimi operovali. Když si to v minulosti mohli dovolit lidé jako Grebeníček, Sládek či Zeman, proč ne některý ze současných rádoby mocipánů.

Ale asi nejvíce člověka mrzí, že se lidé nebrání situaci, která opět dává prostor k pošlapání toho dobrého. Pošlapávání historie a utrpení těch, kterým nebylo jedno, co komunistická ideologie a její přisluhovači a kývači se zemí a lidmi v ní dělají.

„…s úšklebkem Ďábel viděl pro každého podíl - syn otce nenáviděl, bratr bratru škodil. Jen motýl Smrtihlav se nad tou zemí vznáší, kde v kruhu tupých hlav dlí - veličenstvo KAT..“

Karel Kryl odešel, ale velká část těch, kteří milují svobodu, váží si své země, její kultury a hodnoty, tu stále je. Možná je na čase společně více zpívat, společně více stát vzpřímeně a společně nemlčet!

Co se pokazilo, napravit se zatím stále dá.

Karlu Krylovi patří vzpomínka a nám všem zůstává zodpovědnost.

„… demokracie panuje od Aše po Humenné - Samet i něha v pánu je a zuby vylomené - dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo, abychom stáli…“