Zpověď náplavy...
„Když je člověk zamilovanej, tak dokáže nemožný a může bydlet i na vesnici...“ filozofoval jsem vášní svých čtrnácti let. Totéž jsem později říkal o dalších městech či vesnicích… Ale nebudu se vytahovat.
Když jsem se potom po letech za osudovou láskou odstěhoval na vesnici doopravdy, poznal jsem, já „ostřílený" kluk z okresního města, venkovskou reality show na vlastní kůži… Psala se osmdesátá léta minulého století, když jsem na jednom z mnoha večírků na rozloučenou s rodným Kladnem z legrace plácl, že odcházím na venkov, jako misionář. Na to mi jeden ovíněný kamarád odpověděl: „Hlavně aby tě tam ti domorodci nesežrali…“ Zasmáli jsme se tomu, ale přiznávám, že během následujících skoro dvaceti let prožitých ve vesničce střediskové, jsem si na tuto jeho památnou větu několikrát vzpomněl.
Venkov, aniž bych si to uvědomoval, natož, abych to chtěl, formoval i deformoval mě… Ale díky za to. Co však bylo horší, že se ze mě, kosmopolitního Kladeňáka vycepovaného národnostními menšinami, stalo něco, co jsem do té doby netušil, že vůbec existuje… Něco, proti čemuž je vesmírný sci-fi vetřelec plyšové zvířátko a proti čemuž neexistuje žádný obranný štít. Změnou bydliště se totiž ze mě stala naplavenina neboli náplava – hrozné slovo, že…
A propos, kdo z vás je také náplava? A ruku na srdce, jak se Vám zpočátku žilo v novém domově?
Protože ve „velkém" městě se původ moc neřeší - teda, pokud se něčím extra nevymykáte svému okolí... A tak jsem si to, do které kasty patřím, zpočátku neuvědomoval... Kromě vyženěných příbuzných a dvou tří kamarádů, jsem v mém novém bydlišti nikoho neznal a nikdo neznal mě. Ale byl jsem natolik moudrý, abych věděl, že: „Kdo chce s vlky být, musí s nimi výt…“ teda, alespoň zpočátku.
A tak, abych blíže poznal vesnické prostředí, jsem si nejprve prolistoval leporelo „Na tom našem dvoře, všechno to krákoře" a potom vyrazil do ulic... S pečlivostí mně vlastní, jsem pravidelně korzoval tam a zpět podél páteřní komunikace. Uctivě a nahlas jsem se každému kolemjdoucímu představil a pozdravil: „Město zdraví venkov…“ a s nelíčeným zájmem se poptal: „Tak co, sousede, jak Vám dupou králíci?“ Leč k mému velkému údivu, se mi nedostalo očekávané odpovědi…
V „sámošce" Jednoty jsem zase, v duchu výchovy Gutha Jarkovského, držel dámám dveře, pochválil jim novou šatovou zástěru či kaliopky a ochotně jsem je pouštěl ve frontě před sebe, což více méně bez slova využily – všechny… Takže se častokrát stalo, že se na mě nedostalo pečivo, což jsem potom doma obtížně vysvětloval…
V zájmu lepšího poznání a nasátí specifické vesnické atmosféry, jsem také začal pravidelně navštěvovat místní restaurace a myslím si, že právě v této oblasti, jsem sklidil největší úspěch… Leč bylo to natolik časově a finančně náročné pozorování, že jsem své pravidelné restaurační mise musel omezit na nepravidelné. Ale k mé velké radosti i to bylo dostačující – pokaždé, když jsem do restaurace vstoupil, byť někdy i po několikatýdenní absenci, bylo to, jako kdybych tam byl včera – stejní chlapi sedící na stejných místech a vedoucí stejné hlubokomyslné řeči… Chutě jsem přisedl a měl radost, že jsem o nic nepřišel…
Abych se snáze asimiloval, chtěl jsem se aktivně zapojit i do společenského dění v obci. Ale jak na to? Vždyť jsem byl pouhá naplavenina… Měl jsem ale z pekla štěstí, že nade mnou v bytovce bydlel soudruh předseda národního výboru, který na mě nikdy nezapomněl zaťukat, když byla sobotní „Akce Zet“ na kopání kanalizace. Vidina flákoty Gothaje a láhvového piva, byly lákavou pobídkou, ale... Hlavní byl hřejivý pocit, že já, naplavenina z Kladna, jsem mohl být s místními rodáky v jedné díře – myslím tím ve výkopu…
Vážení čtenáři, na závěr bych vás chtěl tímto poprosit, abyste povstali a minutou ticha uctili bývalé i současné náplavy, které zanechaly nebo zanechají svou stopu ve svých nových domovech a vás rodáky chci za ně požádat o vstřícnost, nadhled a pochopení a vězte, že ony to s vámi také nemají lehké…
P.S. Kdysi dávno, jsem si na těžký život náplavy postěžoval dvěma vesnickým kamarádům. Na to mi jeden z nich nekompromisně odpověděl, že za rodáka považuje toho, kdo mu na hřbitově ukáže hrob svého dědečka. A já s ním docela souhlasím.
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Proč (ne)navštívit Kladno 1
Plánovat na Kladně rozvoj turizmu v době pandemie, kdy se společenský život v Česku zastavil, je podobné, jako chtít udělat ze starého kladenského zimáku O2 Arénu, ale... Plánovat se musí, protože ten kdo neplánuje, jakoby nežil.
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kladeňáky čeká na hlavní poště sobotní fronta!
Zdá se, že Česká pošta je černá díra. Ač se údajně snaží šetřit jak se dá, tak stále je hluboko v minusu. Nepomáhá franšízink ani zdražení služeb, tak na Kladně přišlo na řadu zkrácení pracovní doby, ale... Se souhlasem radních.
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Který kladenský primátor má více másla na hlavě?
Za uplynulých 20 let mělo Kladno jenom dva primátory. Ne, že by byli tak skvělí, ale... Lepší už došli! Na posledním zasedání městského zastupitelstva si oba vzájemně vyčítali „boty", které udělali během realizací „svých" projektů.
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Léčí mě „univerzální" doktorka
Měl jsem „štěstí v neštěstí“? Moje takřka osobní obvodní lékařka je bohužel dlouhodobě nemocná. No a tak jsem byl, doufám, že dočasně, přeřazen k náhradní doktorce. Říká se, že všechno špatné je pro něco dobré, ale...
Luboš Chott
Chodím městem a dívám se za vrata aneb Nebude nutná první kladenská defenestrace?
Mám na Slovensku kamarádku, která je ze současného dění v její vlasti totálně otrávená – použila mnohem expresivnější výraz. „Tak to jsme na tom podobně,“ snažil jsem se jí potěšit, ale... Měl jsem na mysli hlavně mé rodné Kladno.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Green Deal nikdo nezmění. Vnímejme ho jako příležitost, radí Pavel Telička
Premium Česká republika slaví 20. výročí vstupu do EU. Pavel Telička tehdy český vstup v Bruselu...
Von der Leyenová s kampaní navštívila Prahu, na Národní třídě si natočila pivo
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v souvislosti s předvolební kampaní Evropské...
Co mírová konference v Čapím hnízdě, napadla Černochová Babišovu kritiku
Ministryně obrany Jana Černochová ostře reagovala na kritiku české muniční iniciativy pro Ukrajinu...
Opilý řidič kličkoval Brandýsem. Čtyři tisíce pro každého, uplácel pak policisty
V druhé polovině dubna zastavila policejní hlídka kličkující a pomalu jedoucí auto. Cizinec, který...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 303
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 496x