Zákaz vstupu na trávník už tu byl...

Nejrůznějších přihloupých zákazů, jsem v mém rodném „rudém" Kladně do listopadu roku 1989  zažil ažaž… Chyběl snad jenom pohádkový zákaz smíchu a zpěvu. A zdá se, že dějiny se opakují...

Zvláště doba normalizace na začátku sedmdesátých let minulého století nahrávala vzniku nejrůznějších zákazů a nařízení, při jejichž vymýšlení někteří aktivisté popustili uzdu své fantazii... Dneska se tomu směji, ale ještě pořád si pamatuji, jak mě, coby náctiletého, sra...  nařízení, dle kterého byl vstup na taneční čaje pouze v saku. Tuto šikanu jsme operativně vyřešili kolektivním sakem, které jsme si házeli z okna kulturáku.  A zvláště pikantní byl zákaz vstupu na diskotéku v „důchodkách" a holkám v nočních košilích... Inu i taková byla tenkrát doba.

Ale máme tady dvacátá léta 21. století a zdá se, že zákazy z kategorie omezujících svobodu pohybu, jsou tu zase. I když se na první pohled tváří lidumilně… Konkrétně mám na mysli nový městský glejt s kostrbatým a nebezpečně všeobsažným názvem: Vyhláška O zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku a zlepšení vzhledu města, kterou kladenský primátor považuje za přelomovou.

Rozumím mu a chtělo by se mi tleskat jeho slovům, že cílem této vyhlášky je chránit obyvatele před těmi, kteří dělají nepořádek, ochraňovat veřejnou zeleň a zlepšit vzhled města. Kdo by toto nechtěl, tak není normální, ale… To, co on vidí, jako přelomové, já považuji za naprosto normální a předpokládal jsem, že vyhlášku ochraňující veřejnou zeleň a pořádek Kladno mělo... A pokud tato důležitá společenská norma neexistovala, tak by za to měli dát hlavu na špalek všichni předcházející kladenští starostové. Vždyť už dobrý voják Švejk říkal: „Pořádek muší bejt...“

A věděli to i soudruzi, kteří se s tím nepárali a do parků jednoduše umístili výstražné cedule upozorňující na zákaz vstupu na veřejnou zeleň a běda, když si někdo sedl byť jen na okraj trávníku… To u něho hned byli příslušníci VB (vysvětlení pro mladou generaci: VB = Veřejná bezpečnost) a vykázali ho. A když jsme si na dnešním Náměstí Svobody sedli na zábradlí neboli klandr, frajersky jsme pokuřovali tvrdé Sparty a halekali přitom na holky, tak nás z něho „esenbáci" s radostí „shazovali“ a opakovaně legitimovali za nepřístojné chování. Toho se přece na Kladně nechceme znovu dožít!

Ředitel městské policie nás sice chlácholí slovy, že kladenští strážníci jsou natolik erudovaní, aby dokázali rozlišit slušně občany od těch nepřizpůsobivých, ale… Víte, jak to chodí ve sportech, ve kterých nepadají góly nebo se neměří čas… Tam kde konečné rozhodnutí o výsledku závisí na rozhodčích, je často pocit křivdy. Nechci malovat čerta na zeď, ale právě tak bude záležet na úhlu pohledu městských strážníků resp. na tom, jak se „velký bratr" vyspí a podle svého momentálního uvážení nás buď nechá v klidu, nebo naopak zprudí.

Ne, že bych toužil po tom, sníst si čtvrtku grilovaného kuřete odnaproti na trávníku v parku na Náměstí Svobody - věřím, že kdybych si teď vzal termodeku a udělal si tam podzimní piknik, tak mi strážníci ještě popřejí dobré chuti. Ale kdo ví, jak se zachovají za rok či za dva? Šrouby se vždycky dají utáhnout...

P.S. Co na to kladenská sedmá velmoc?