Večer šťastných setkání...

Někdy se stane, že vás někdo vytáhne někam, kam se vám vůbec nechce, ale... Nakonec jste šťastní, že tam jste, jako Kalousek, když se TOPka dostala do sněmovny. Co se má stát stane se. Tak jako tuhle mně v jedné kladenské hospodě.

Na začátku bylo pozvání k poslechu jednoho mladého muzikanta, do jedné nejmenované puťajzny, ve které jsem v životě nebyl. Nejsem konzervativní, ale nerad měním zvyky – nakonec mám na to věk – proto mě třeba naštve, když mi v supermarketu přehážou zboží v regálech a já tápu, protože tam kde včera byla strouhanka, je dneska toaletní papír. A podobně to mám s hospodami. Když mám jít do některé poprvé, tak jako tuhle, tak jsem z toho trochu rozvrkočený, protože nevím, kde hledat WC a tak. Ale…

Nelitoval jsem. Záhy jsem totiž zjistil, že ten mladý muzikant je velice šikovný i když hraje „jenom“ na kombajn – tak říkám nejrůznějším digitálním klávesám, ze kterých vyloudíte všechny možné nástroje, což mi přijde vůči hudebním specialistům trochu nefér... Navíc s ním zpíval jeho otec s rockovým chraplákem ala Dědek Šindelář z legendárních Katapultů, kšiltovkou kšiltem dozadu a plnovousem jako ZZ Top. Hned jsem ho nepoznal, protože v dobách své největší slávy to byl navoněný seladon. Zpíval v jediném kladenském hotelu, ve kterém tehdy stála flaška „bikavéru“ 33,50 a holky z něj šílely – myslím z toho zpěváka. Tenkrát si krk resp. hlasivky frajersky tepelně izoloval mohérovou šálou, ale... Už přešel na vnitřní vytápění Fernetem.

Jak jsem se tak rozhlížel kolem, všiml jsem si, že se na mě kouká nějaká stará baba, kterou jsem odněkud merčil – na druhé kouknutí jsem zjistil, že jí je asi jako mně, takže mladice… Nedala pokoj až jsme na sebe kývli a šli jsme si naproti a domluvili se, že se známe zhruba šedesát let z mateřské školy. Jéjéjé, kdepak ty fajn holky jsou... Pochlubil jsem se, že už jsem půl roku rentiér neboli důchodce, ale nepřekvapil jsem jí, protože ona prý už měsíc také. Tak jsme šli na panáka resp. na dva, za odměnu, že jsme se té penze dožili. A nechyběl ani divoký taneček – no, spíš ploužák.

Byl jsem v lehké euforii, přiblble jsem se usmíval na všechny kolem a říkal jsem si, že člověk nepotřebuje tak moc, aby byl šťastný… A v tom mi začal vyzvánět mobil. Naštvaně jsem se podíval na neznámé číslo a rozmýšlel se, jestli to mám vzít, protože neodbytné průzkumnice mi volají i do vany. Otráveně jsem se představil slovem prosím a čekal jsem nějakou super výhodnou nabídku, kterou přece musím využít, ale…

Trochu nesmělý ženský hlas na druhé straně se mi nejprve omluvil za vyrušení, potom se představil a... Tak jako tenkrát se mi z něj zatočila hlava. Patřil totiž mé tajné lásce z tanečních – tajné proto, že jsem jí to nikdy neřekl. Škoda... V krabici od bot, kterou s sebou vláčím celým svým životem, mám mezi ostatními klukovskými relikviemi od ní schované kolibří vydání básní Sloky lásky od Ščipačova. A i když Kladno je „vesnice“, tak už jsem Libušku od té doby, což je skoro půl století, nikdy neviděl, ale...

P.S. Díky kamarádi za večer šťastných setkání, akorát to rizoto mi nějak nesedlo…