Už jsem zase na Jágra. A co vy?

Mám rád, když mi věci vyjdou, tak jak si je naplánuju. Tak jsem si ještě před vyhlášením stavu nouze stačil nechat vytrhnout bolavý zub, vyzvednout léky a koupit si nedostatkový Paralen, ale… Na holiče jsem v tom fofru nepomyslel.

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že mi bude scházet holič. Kdyby mi někdo v patnácti řekl, že za půl století taková situace nastane, tak bych jenom pohrdavě hodil hárem, zapálil bych si tvrdou Spartu a její kouř bych mu foukl do ksichtu. Proč? Protože dlouhé vlasy byly v -nácti to nejcennější, co jsem měl. Byl to styl i revolta, ale… To všechno odnesl čas.

Zvykl jsem si a respektuji mladíky s dobrovolně dohola vyblýskanými lebkami, ale… Sympatičtejší mi jsou kluci s loknami na lopatky. Jak já jim závidím… To všechno je pryč, ale… Současná prekérní situace je důvodem, že mi na mysli vytanulo několik vlasatých vzpomínek.

Moji rodiče nebyli s mými stále delšími a delšími vlasy dvakrát nadšeni, ale… Na rozdíl od kamarádova radikálního otce havíře, který svůj názor na dlouhé vlasy vyjádřil tak, že jednou v noci, po návratu z hospody, mého kámoše ve spánku ostříhal – no spíš opižlal, mlčeli. A protože mlčení je souhlas, tak jsem to zneužíval. Jednou jsem chtěl džíny do zvonu, podruhé zase tzv. roury a maminka s láskou a pochopením šila. Módní důchodky mi vyzdobila lemem z fialového leskima a na jejich zipy přidala bambulky. K tomu mi vypasovala snad o pět čísel větší dvouřadový ajzboňácký kabát a takto oháknut jsem vyrazil do světa. Ale…

Svět se točí, točí, točí a voda padá, padá, padá… Vojna mi ukázala, zač je toho loket, ale... Mé uši, které několik let neviděly světlo, se po důkladném ostříhání vojenským holičem – v civilu zahradníkem cítily sprostě nahé. To se jim nelíbilo, šíleně opuchly a puchýře popraskaly. Šel jsem na ošetřovnu, kde jsem byl nejprve za exota, protože maroda s opuchlýma ušima tam ještě neměli, ale… Diagnóza vojenského felčara byla milosrdná: „Tady máš mastičku na ty tvoje plachty. A jakmile bude svítit sluníčko, tak nesmíš ven!“ a hurónsky se smál. A já se každý den ráno modlil, aby bylo hezky.

Po návratu do civilu, jsem se s nadšením opět vrátil ke kořenům resp. k filozofii dlouhých vlasů. A protože jsem měl vlasy rovné jako pravítko, napadlo mě dát si tzv. trvalou. Kamoška pracovala v kadeřnickém učňovském středisku a tak si mě holky v rámci praxe vzaly do parády. A daly si záležet… Když jsem se z jejich spárů dostal, vypadal jsem jako drahý pudl. Jindy jsem zase seděl s natáčky na hlavě pod sušákem vedle starostlivé sousedky a četl si Žena a život. Ještě než jsem přišel domů, tak celý panelák, včetně mých rodičů, věděl, že jsem asi nějakej divnej, ale…

Roky přibývaly a vlasy ubývaly a s úderem čtyřicítky, jsem prý konečně dostal rozum a došel k názoru, že k životu není nutné mít půl metru dlouhé vlasy. A od té doby chodím pravidelně čtvrtletně k holiči, ale… Nutno dodat, že s odporem. Vždycky když sedím na holičském křesle, tak si pod vousy nostalgicky broukám Mišíkovu Stříhali dohola malého chlapečka...

Teď máme konec března a podle plánu jsem to měl mít už dávno za sebou – tak to mi moc nevyšlo. Když jsem se dneska ráno česal a podíval se do zrcadla, tak kromě toho, že jsem se lekl a toho kmeta v zrcadle pozdravil, jsem zjistil, že už zase začínám mít vlasy, jako Jarda Jágr v devadesátkách – "hustou" kštici do čela a vzadu deku až přes límec. Jak jste na tom vy?

P.S. "Dám se ostříhat na Babiše," napadla mě farizejská myšlenka, jak se zbavit kadeří, ale... To se musím pana premiéra zeptat, který lazebník má otevřeno i ve stavu nouze.