- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Hlavní náplní našeho divadelního souboru, sice bylo hrát maňáskové divadlo pro sovětské dětičky v mateřských školách, ale… Když vlast zavolá, tak reprezentace se neodmítá! Jelikož opravdových fotbalistů bylo v naší výpravě zoufale málo, tak museli, ač neradi, sáhnout do řad nás divadelníků, ale…
Naše nominace však znamenala komplikace. Zejména pro určení fotbalové taktiky týmu – pojmy, jako stoper, bek či záložník, byly, pro většinu z nás, španělská vesnice. Proto bylo na tajné poradě rozhodnuto, že klíčové posty obsadí fotbalisté a komedianti budou hrát tzv. hurá fotbal aneb všichni za míčem, ale…
Bez tréninku to nešlo. Fotbalisté si vzali mičudu, my kytaru a doprovázeni našimi táborovými roztleskávačkami, jsme se odebrali na táborové hřiště. To samozřejmě neuniklo soupeřovým špionům. Abychom je zmátli, fotbalisté se zamaskovali v blízkém březovém háji a na hřišti jsme zůstali jenom my nekopové, ale...
Naše fotbalové „umění“ sovětské rozvědčíky brzy přesvědčilo, že další špionáž by byla ztráta času. Zmizeli a my se šli také natáhnout pod břízky – měli jsme z toho prču. Hrálo se a zpívalo a ti odvážnější si zapálili cigaretku.
Když nastal osudový den mezinárodního fotbalového zápasu, osazenstvo tábora obsadilo svah nad hřištěm. Nejprve byla kulturní vložka – sověti zpívali a tančili a my jsme se snažili soupeře rozhodit pohádkou O řepě.
Když jsme potom hrdě vyběhli na táborový pažit, začaly se dít věci, které chvilkami neměly s fotbalem nic společného, ale… Účel světí prostředky! Myslím, že jsme ten zápas prohráli, ale určitě nás „nespláchli“, tak jak si to původně „malovali“.
(Pokračování příště)
Další články autora |