Proto nezatracujte staré Beny

Pro název amerického filmu, je slovo Stážista to pravé ořechové, ale… Kdyby se jeho děj odehrával v české kotlině, byl by mnohem výstižnější název Prduch – pro generaci mých vnoučat, jedná se o zkratku pro pracujícího důchodce.

Ještě předtím než se rozepíši, tak upozorňuji, že se nebude jednat o kritiku či rozbor zmíněného filmu Stážista. Nejsem filmový odborník, který film s cynismem patologa rozpitvá do posledního orgánu pardon obrazu. Mně se film buď líbí, nebo nelíbí. Tečka. A Stážista se mi líbí i proto, že jsem se v něm tak trochu našel. 

Konkrétně ve společných pohnutkách, které mě, stejně jako skvělého Roberta De Niro v roli stážisty Bena, hnaly po odchodu do důchodu zpátky do pracovního procesu. Na odchod do penze jsem se těšil, jako malý kluk na cukrkandl, ale… Po dvou letech relativního odpočinku, jsem začínal mít absťák z absence pracovního kolektivu.

Podobně, jako filmový Ben stáž, i já jsem si pomocí inzerátu našel brigádu a stal se ze mě prduch, ale... Téměř po třiceti letech jsem vyměnil novinařinu a počítač za montérky, vrtačku a pilu na železo. Rozumím Benově odvaze s jakou vstoupil do jámy lvové mezi mladé internetové dravce, i když zpočátku nevěděl, ani jak se zapíná počítač, ale… 

Já jsem byl na tom podobně. Tápal jsem při obsluze kovoobráběcích strojů a mezi třicátníky, jsem si rychle zvykl na milé a uctivé oslovení, Dědku. Byl jsem sice špinavý a umaštěný od oleje a chladicí emulze, ale… Spokojený, že jsem opět v partě a viděl jsem hmatatelný výsledek svého snažení. Byl to nezvyk a přiznávám, že zpočátku, jsem se doplazil domů dost utahaný, ale...

Tak nějak příjemně. Byl to relax. Měl jsem čistou hlavu a zase chuť do psaní. Peněz není nikdy dost, ale já jsem tu svoji brigádu bral hlavně jako určitou psychoterapii. Když jsem to takhle podal mým mladým kolegům, tak zpočátku nechápali, jak může někdo chodit do práce kvůli tomu, aby byl mezi lidmi, ale… Nezáviděli mi resp. záviděli, ale ne ve zlém.

Při pauze jsme svačili u jednoho stolu a jedli sekanou z papíru. Zkušeně jsme debatovali o ženských, o politice i o problémech kladenského hokeje. Šli jsme společně na pivo a... Když se stalo, že pro brigádníka nebylo dost práce, tak mi nějakou vymysleli, abych nepřišel o šichtu. 

Zkrátka, sedli jsme si, jako Ben s Jules. Nestal jsem se jejich zpovědníkem, jako Ben své krásné feministické šéfové, ale... Důvěřovali mi a s lecčím osobním se mi i svěřili. A já, na rozdíl od doby, kdy jsem do zaměstnání chodit musel, si nevzpomínám, že bych se, jako prduch, některý den netěšil do práce.

P.S. A proč jsem to všechno vyprávěl? Protože, každý z nás má ve svém životě díru, kterou potřebuje zaplnit. Zkušenosti nikdy nezestárnou, říká filmový stážista Ben. A já dodávám: Proto nezatracujte staré Beny.