Proč pocit mám…

„Jsou to paradoxy, co…“ Vzpomněl jsem si na slova sládka ze slavné Havlovy Audience – miluju chytré a vtipné filmové hlášky, protože        je v nich lidové moudro.

Už poněkolikáté za sebou jsem poslouchal písničku „Proč pocit mám“ a pořád jsem
se jí nemohl nabažit. Jsou to paradoxy, já se snažím psát fejetony, jako vzteklej
a skupina Harlej možná ani netuší, že text téhle jejich letité pecky, je sám o sobě fejeton jako noha. Přímý důkaz toho, že v jednoduchosti je krása… Co slovo, to trefa do černého! Nejraději bych ho sem dal celý, ale alespoň refrén. A zbytek si poslechněte sami...
Zpěvák – inženýr, tudíž vzdělaný člověk, svoji frustraci z každodenního života ventiluje terminologií z atraktivního filmařského prostředí. „Proč pocit mám, že hraju v blbym filmu hlavní roli,“ no uznejte, není to aktuální filozofická otázka, s kterou se musí ztotožnit každý, nebo alespoň my, kteří víme... Pokračuje, „Proč pocit mám, režisér že je sjetej     až to bolí,“ místo slova režisér si každý dosaďte toho, na koho jste nas… Ve výběru máte volnou ruku a nemusí to být právě váš soused, na kterého jste naštvaní, protože má lepší auto nebo hezčí manželku resp. manžela. Na první pohled se zdá, že z verše „Proč pocit mám, kulisy taky nejsou žádná sláva – Proč pocit mám, kamera občas sama vynechává,“ nebudou mít radost hlavně kulisáci a kameramani, ale čtěte i mezi řádky… Všichni spolem bychom se mohli poznat v „Proč pocit mám, že stádo volů vzali               do komparzu,“ ale záleží na sebereflexi každého z nás… „Proč pocit mám, že scénář napsal asi někdo z Marsu,“ tak tady si přijdou na své hlavně ufologové – znám jednoho známého, který věří na Marťany… Refrén končí depresivním veršem „Proč pocit mám,     že tenhle thriler je fakt neprodejnej – Že se tu točí pořád příběh stejnej.“ Proč pocit mám, jako Harlej?