Mikulášské nokturno...

Ten kdo nikdy nedělal dětem Mikuláše, tak neví, co je to adrenalin… Mikuláš to totiž nemá jednoduché. Na rozdíl od čerta či anděla, je jeho pohyb značně omezený – nejenom vážností jeho úřadu, ale také biskupskou mitrou na hlavě.

Za zvědavost se platí...

Mitra také zavinila, že jsem, coby malé robě, zažil pouze jedinou Mikulášovu návštěvu, protože… Když vešel do bytu a oslovil mě, tak jsem na okamžik zpod z prostěradla spíchlé tuniky zahlédl tatínkovi boty. Bleskově jsem se sehnul, což on kvůli mitře nemohl, řízu mu nadzvedl a uviděl jsem i jeho vykasané tesilky a chlupatá lýtka. Jestli jsem svůj objev nějak okomentoval si nepamatuji, ale asi jo, protože... Tatínek svou roli sice důstojně dohrál, ale od té doby jsem už Mikuláše víckrát neviděl. Tajně mi naděloval v noci do za oknem připravené podkolenky. A nikdy v ní nechybělo uhlí – asi za to odhalení...

Geny se nezapřou...

Pamětliv mikulášské nehody z dětství a také kvůli hodnověrnosti, aby dcera nepojala podezření, že ten fousatej děda, co jí přinesl dárky, jsem já a také proto, aby případná ostuda zůstala v rodině, jsme do role jejího prvního Mikuláše vybrali její asi dvanáctiletou sestřenici. A udělali jsme dobře...

Když vstoupila v mikulášském hávu do bytu a promluvila, tak se na ni dcera nedůvěřivě podívala a potom udělala to samé, co tenkrát já tatínkovi – geny se nezapřou. A okamžitě poznala, čí jsou to kozačky. S vřískotem odběhla za závěs a zpod jeho bezpečí hulákala na svatého Mikuláše: „Jdi pryč, Vendulice jedna pitomá…“ A jak to bylo dál? Se sestřenicí hodně dlouho nemluvila a dodnes jí to vyčítá. A Mikuláš? Ten jí od té doby naděloval tajně v noci do za oknem připravené punčochy a nikdy v ní nechybělo uhlí.

Mikuláš kontra sex...

Absenci Mikuláše v dětství, jsem si však notně vynahradil v době dospívání, kdy jsem s bandou stejně starých výrostků zkoušel hrát divadlo – no, divadlo… Hlavně, že byla sranda a byly tam holky a společná šatna. A protože jsme byli organizovaní, tak se o nás vědělo a dostávali jsme „lukrativní“ nabídky, abychom za obložený chlebíček a zákusek na papírovém tácku dětem udělali Mikulášskou nadílku. No a tak jsme měli 5. prosince fofr nejenom večer, protože od rána se jela šňůra „mikulášských“ v mateřských školách. A tehdy se mi přihodilo něco, co mohlo tragicky ovlivnit můj rozvíjející se sexuální život.

Na „mikulášskou" v první, druhé a třetí školce jsme se těšili, ale v páté jsme už otupěli a čert si brblal něco o králi Herodesovi... Děti nám lezly po hlavách, Lucifera tahaly za ocas a Andělce koukaly pod miniřízu. Nikdy jsem nezjistil, ze které školky jsem si to přinesl… Co?

Druhý den ráno jsem se probudil s horečkou a bylo mi blivno – ale tak nějak jinak než obvykle po rumu. A protože jsem chtěl být na Vánoce zdravý, vyrazil jsem k šamance. Ta se na mě podívala sugestivním pohledem zaklínačky hadů a s potutelným úsměvem řekla: „Tak mladý muži, máte příušnice. Kde jste je proboha chytil? Doufám, že víte, co to pro vás znamená?“ dodala tajemně.

Z mého udiveného pohledu poznala, že ne a tak mi dala osvětovou přednášku o tom, jak jsou příušnice pro dospívající muže nebezpečné, jelikož můžou vyvolat zánět varlete a následně by mohlo dojít ke sterilitě. Přiznávám, že mě to vyděsilo a spíš bych se snad smířil s diagnózou lepry, než s impotencí. Cítil jsem se takřka na vrcholu svých mužných sil. Od Andělky jsem měl slíbeno a… Ale dobře to dopadlo, mám dvě dcery.

Proč nemám rád sklo…

Ještě hororovějším zážitkem byla Mikulášská nadílka pro děti kdysi slavného, ale dnes už neexistujícího kladenského podniku, který se pyšnil mnoha státními vyznamenáními. Už jenom to, že se měla odehrát až v dalekém Železném Brodu nás trochu děsilo, protože člověk nikdy neví, co se může stát. A stalo se…

Lucifer nastartoval svého pekelného Trabanta combi, zavelel něco jako: „Do tanku v tank!“ a vyrazili jsme. Cestu do „Železňáku“ čertův Tráboš neuvěřitelně zvládl na jeden zátah, tak bylo naší povinností mu poděkovat a připít si na šťastný návrat. To se však záhy ukázalo jako osudová chyba, protože…

V povznesené náladě jsme se ani moc nebránili šílenému nápadu odborářů, abychom v kostýmech nejprve absolvovali exkurzi ve slavné železnobrodské sklářské huti. Plácli jsme si a domluvu ztvrdili dalším veselým kalíškem. Ale kombinace alkoholu se žárem od sklářských pecí byla doslova vražedná…

Zatímco já, táhnouc za sebou mikulášskou berlu, jako jezevčíka, jsem se v doprovodu podnikových odborářských bossů důstojně potácel uličkou mezi pecemi a se sklenkou v ruce žehnal mistrům skla mnoho pracovních úspěchů, tak rarach se uvelebil za jednou z pecí a se slovy, že se tu cejtí jako doma, usnul. No a Anděl resp. lepá lolitka Andělka v kramflíčkách, bílých punčocháčích a ohvězdičkované noční košilce sotva pod prdelku dopadla vizuálně nejhůř…

V jejích andělských žilkách nadělal alkohol doslova peklo. Foukala mocně do píšťaly, až se jí trojky mohutně dmuly. Divoce křepčila se skláři, že jí z toho pelichala křídla a hříšně si s nimi zavdávala pivo ze džbánků – kdyby tenkrát existovala soutěž Miss mokré tričko, tak by určitě vyhrála… Její původně zářivě bílá říza byla otlapkaná desítkami mohutných chlapských dlaní a to i na místech, která nejsou vidět – kdyby tušili, že jí bylo sotva sedmnáct. Ještě že to neviděl starý dobrý Jakub Sklář…

P.S. A děti? Ty byly z neformální Mikulášské nadílky nadšené. Vyzkoušely si kostýmy obávané trojky, samy si nadělovaly  a na vlastní oči viděly, že i Mikuláš s čertem nosí trenýrky s lampasem jako jejich tatínkové.