Kluziště jako soutěska Thermopyly

Možná si ťukáte na čelo, co mě to napadá psát v červnu o kluzišti… Důvod je prostý. Je to dlouhodobý problém kladenských hokejistů a tudíž nadčasové téma o kterém můžu psát kdykoliv a kolikrát chci.

Jó, kdybych byl profesionální komentátor, který ze sebe musí každý den vytlačit názor na kdejaký prd, který se na naší politické scénničce udá, tak to bych se musel jinak otáčet. Protože, být v Praze jednička je honička a není nic staršího než včerejší noviny, ale… Když píšu „jenom“ o Kladně, tak se nemusím stresovat, že bych nebyl aktuální. Protože, než se na Kladně něco vyřeší…

Jako třeba to zmíněné kluziště hokejistů Rytíři Kladno. Na první pohled docela obyčejné, ale… Svými minimálními rozměry ala nudle, je mezi ostatními v Česku extravagantní asi jako prezident Zeman na golfovém vozíku v jeho milované Číně...

První co každého většinou napadne, že si to kluziště nechal pro sebe ušít na míru majitel kladenského hokejového klubu legendární Jaromír Jágr, aby se mu dobře hrálo, až se jednou vrátí z Ameriky, kde válí na podobných nudlích. Ale, léta letí, Jágr nikde a kladenští hokejisté, kteří vyrostli na hřištích evropských rozměrů, se netají tím, že jim úzké kluziště nepřirostlo k srdci. A občas s ním mají větší problém než jejich soupeři… Proč asi?

Uznávám, že zvyknout si ze dne na den na jiné rozměry hřiště není to samé, jako když onehda Áda nařídil, že od zítřka se bude jezdit vpravo a basta! A jezdilo se. Ale, jestliže chápu, že kladenští hokejisté potřebuji určitý čas na adaptaci, aby dostali rozměry úzkého hřiště tzv. do oka, tak potom nechápu jak je možné, že to nefunguje i obráceně? Jednou za rok přijedou kanadští a američtí profíci z NHL, na mistrovství světa vyklepnou celou Evropu na jejich obrkluzištích, a je jim šumák jak jsou dlouhá a široká. Esli vono to nebude v něčem jiném…

Jako kluk jsem miloval Staré řecké báje a pověsti – tu knížku jsem četl snad stokrát. Tuhle jsem po ní po letech zase sáhl a… V jedné z těch bájí sparťanský král Leonidas sebral tři sta odvážných bojovníků a takticky se postavili mnohonásobné perské přesile v úzké soutěsce Thermopyly. Nevím, proč mě napadlo, dát si to do souvislosti s ledovou „soutěskou“ mezi mantinely, ve které hrají své domácí zápasy hokejoví Rytíři Kladno. Vždyť je to, jako srovnávat jablka s hruškami. Nebo…

Že by z této řecké pověsti čerpal pravoslavně orientovaný Jaromír Jágr a přišel na lišácký nápad s extraúzkým hřištěm, na kterém by měli jeho Rytíři odvážně a udatně bojovat a třeba i padnout, tak jako Sparťané? Pokud by to tak bylo, tak mám pocit, že na rozdíl od krále Leonidase se mu stále nedaří vybrat správné typy Rytířů, které by hokejové Kladno dovedli do extraligy, kam svojí bohatou historií patří. No, uvidíme na podzim...

P.S. Možná by to chtělo odvážné dvoumetrové a stopadesátikilové obránce, přes které by neprošli nejenom soupeřovi útočníci, ale ani ti kladenští, kdyby náhodou nechtěli útočit...