Měla to být urážka, ale… Fanoušci Rytířů Kladno, se tomuto pokřiku fandů soupeře od srdce smáli. Proč? Protože to je pravda. Ano, Kladno žere psy – nebo to tak bylo v době, kdy kladenští hokejisté vyhrávali jeden titul za druhým.
„No a co má bejt,“ odpověděl mi udiveně rytíř Roland, který se hrdě vypíná na střeše kladenské radnice a dodal: „Sám jsem jich něco spořádal – nejvíc mi chutnal na česneku, mňam. A co třeba Jiřík – no ten z pohádky o Zlatovlásce. Ten jedl hada, brrr! A ta vošklivá čarodějnice, co zaklela princeznu Jasněnku, co si vzala toho usmoleného létajícího ševce, zase myší ocásky, fujtajksl! Ale když jim to chutnalo… Tak, proč by si moji Kladeňáci nemohli zakousnout psíka?“ Marně jsem se mu snažil vysvětlit, že v Česku sice není uzákoněn zákaz pojídat psy, ale společenská norma to jaksi neschvaluje. „Pokrytče! Ale kuřátko na smetaně, vepřový řízek nebo hovězí steak si dáš, co?! rozohnil se na mě – principiálně měl bohužel pravdu. Chápal jsem ho, vždyť v jeho době se jedlo snad všechno, co se jenom trochu hýbalo…
V mé v mládí oblíbené a dnes již neexistující kladenské puťajzně IV. cenové skupiny, se také občas konaly psí hody, ale nikdo se nad tím nepohoršoval – kdo chtěl, jedl, kdo nechtěl, nejedl. Protože jsem nebyl jejím každodenním hostem, tak mi unikly přípravy na tuto kulinářskou akci a já netušil, co se chystá. Neznámá omamná vůně byla cítit už z dálky. Vešel jsem a první, co měl uhodilo do očí, byl snad metrový pekáč na stole a kolem desítka chlapů s pusama mastnýma až za ušima. Vonělo to nádherně, ale to, co bylo v pekáči, vypadalo podezřele... Sbíhaly se mi sliny, ale odolal jsem a k obveselení přítomných kumpánů, kteří na mě provokativně štěkali, jsem si dal tlačenku.
Různé skupiny lidí mají různé stravovací chutě – možná bychom se divili, kdybychom věděli... Čas od času se do areálu Poldovky zatoulal nebo byl vveden pes, který však zpátky na ulici už nikdy nevyběhl… Vyráběla se zde světoznámá nerez ocel Anticcoro, proto nebylo divu, že v některých hutních provozech měli pro přípravu této laskominy dokonce speciální „antikorové“ nádobí. Stejně tak bylo mezi hutníky několik vyhlášených „Pohlraitů“, kteří uměli mistrně „uvařit“ nejen kvalitní ocel, ale i...
Populární fotbalový trenér srdíčko Straka servíroval svým Sparťanům tatarák – určitě chutný a motivující, ale nic extra speciálního. Traduje se a dokonce se to tehdy psalo i v novinách, že rituálem hokejistů Poldi SONP Kladno, za éry Pospíšila, Nového, Kaberleho st. a dalších, byla lukulská hostina, jejímž jediným chodem byl pes. Nevím, jestli z něho čerpali sílu, odvahu a bojovnost, nicméně výsledkem bylo šest mistrovských titulů a jedno vítězství v PMEZ.
P.S. Co na to Jágrovi Rytíři Kladno?
