Hurá do důchodu aneb Taxi pro mě…

Po nedělním obědě nejprve na dobrou „dvandu" do „Myslivny“ a potom taxíkem neboli tágem z recese na nealko taneční čaje do kladenského kulturáku. Známý drožkař nám ze srandy otvíral dvířka od Volhy, klaněl se a holky vejraly...

Kdyby věděly, že nás vezl jenom pár stovek metrů... On totiž ten, kdo tenkrát jezdil na Kladně kočárem, byl u holek king - teda u některých... U vchodu nás s „otevřenou náručí“ vítal hlavní pořadatel a „kousavě" okomentoval naše na ramena a někdy ještě dál padající lokny slovy: „Ááá... Mladé dámy, pardóóón, mladí pánové se přijeli pobavit..."  A s přísně zvednutou bradou dodal: „Tak ať je klid, jinak si pro vás dojdu!" V duchu jsme soptili a mysleli si něco o pr..., ale nahlas jsme ani necekli, protože díky své ztepilé postavě, by dnes z fleku mohl dělat vyhazovače v kdejakém kladenském baru.

Psala se sedmdesátá léta 20. století, bylo nám -náct a je fakt, že od té „zlaté éry" už jsem se taxíkem tak často, natož na tak krátkou vzdálenost, nikdy nesvezl. No a jako důchodce už tuplem ne. Ale zdá se, že se blýská na lepší časy… Že se kruh uzavírá a já si na stará kolena opět vychutnám ten okamžik, až se rozvalím v taxíku, šofér se mě uctivě zeptá, kam to bude, a já mu, tak jako tenkrát, ledabyle odpovím. Rozdíl však bude nejen v nástupní a cílové stanici, ale také v tom, že mě tam nebudou očumovat žádné zvědavé holky… Na Kladně totiž začne jezdit cenově dostupné Senior Taxi.