Nejsem nevděčný, naopak jsem rád za vánočně vyzdobené kladenské ulice. Pamatuji, když jsme předvánoční čas poznali snad jenom podle ještě delších front než jindy, takřka na cokoliv. A o neonech v ulicích, se nám ani nezdálo, ale…
Právě jsem si v rádiu vyslechl zajímavou informaci o tom, že pan Jiří z Chotovic na Svitavsku už dvacet let vánočně zdobí svůj dům a zahradu nejrůznějšími světýlky. Každý rok jejich počet stoupá a letos to bude 75 000 žároviček – omlouvám se za neodborný termín, ale jsem z generace, pro kterou je všechno, co svítí, žárovka. Tato adventní sranda ho vyjde asi na šest a půl tisíce korun – jsem zvědavý kolik si připlatí napřesrok. Ale…
Uznávám, že množství vánoční světelné výzdoby kladenských ulic, rok co rok také sice stoupá, ale… Tolik žárovčiček, co na domě pana Jiřího, snad nesvítí v celém našem městě. Ale… Kvantita ještě nemusí znamenat kvalitu. Já osobně po takovém lunaparku, na který se sjíždí lidé zblízka i z dáli, netoužím.
Nejsem obdivovatelem svíticích cingrlátek, ale uznávám, že některá jsou pěkná – zvláště ta tradiční, jako např. sněhové vločky, komety apod. – to víte, stará škola. Ale… Potom jsem v kladenských ulicích na kandelábrech veřejného osvětlení objevil světelné atrakce, které jsem nepochopil, nebo pochopil jinak než jejich výrobce myslel – pokud chtěl popíchnout k přemýšlení či rozvíjení fantazie, potom se omlouvám, ale…
Přecházel jsem silnici u divadla, ostražitě mrknu vlevo, vpravo a v tom vidím na veřejném osvětlení sněhuláka hlavou dolů a z té hlavy mu jako něco teče. „Tady je něco špatně, nebo jsem blbej já. Proč ho neotočili? Copak nevědí, že sněhulák má největší kouli dole a nejmenší nahoře?“ divil jsem se v duchu. Ale…
Nebo, jedu 605kou a v Americké ulici vidím na kandelábru blikat něco barevně nečeského a nevánočního mající podobu orientálního květu – připomnělo mi to filmovou Adélu, která ještě nevečeřela. Tak to už jsem vůbec nepochopil proč? Že by se Kladno otevíralo světu a chtělo být multikulturní?
P.S. Ale to už přece dávno je...
