Chodím městem a dívám se za vrata aneb Meta už není, co bývala…

Kladenská Meta je bytový dům zvláštního určení. V devíti nadzemních podlažích je 255 speciálně upravených bytů pro handicapované občany, ale... Od jejího osídlení se struktura obyvatel značně změnila – k horšímu... Proč?

Letí to. Metě je cca 25 let a to znamená, že už čtvrt století mají tělesně postižení občané, kteří se tenkrát do Kladna sjeli z celé České republiky, odpovídající bydlení. Každý víme, jak je důležité mít střechu nad hlavou. Na Metu její majitel město Kladno dlouho kašlalo a ta vesele chátrala. V poslední pětiletce se sice maká na její regeneraci, ale… To co se na jedné straně z dotací a za peníze daňových poplatníků draze opraví, se často záhy zničí. A nejen to. Také bezpečí a bezpečnost v Metě a jejím okolí už není taková, jako bývala… Proč?

Problém je ve zmíněné změně struktury nebo chcete-li složení obyvatel, pro které byla Meta původně postavena. Ale abychom si nedělali iluze, oni i handicapovaní lidé na sebe dovedou být jako psi – vím to od kamaráda, který tam bydlí. Sousedé na patře se mezi sebou dovedou poštěkat kvůli volovině. A nakonec, proč by ne, vždyť jsou to lidé jako my. Ale problém je jinde…

Vidíme to kolem sebe – my, kteří bydlíme v kladenských sídlištích – například náš panelák... Před padesáti lety byl fungl nový, stejně jako lidé, kteří se do něho nastěhovali. Léta jsme se všichni zdravili a nového bydla si vážili. Sem tam si sice někteří sousedé či spíše sousedky vjely do vlasů, kvůli úklidu chodby, ale to bylo více méně všechno – chtělo by se říci nuda v Brně, ale…

Změna k horšímu nastala po uvolnění trhu s byty. Migrace obyvatel našeho paneláku je stále častější, jejich kvalita různá a původ různorodý, což se následně projevilo nejen na vztazích, ale i na domovním inventáři – nejvíce to odnesl chudinka výtah, který byl léta jako nový. Na schodech mezi patry občas posedávají neznámí lidé, kteří nebudí důvěru a před vchodem, zaparkovaný na opečovávaném záhonku, se pravidelně objevuje vozík ze supermarketu – někdy i tři.

No a nemlich stejné, ale spíše ještě horší, to je v Metě. Její postupnou rekonstrukci svým chováním devalvují nájemníci, kteří v tomto domě zvláštního určení na první pohled nemají co dělat. A není proto divu, že se to těm slušným a potřebným nelíbí. A protestují, protože se bojí… Ať je to jak chce, invalida na vozíku bude vždycky zranitelnější než zdravý člověk.

Už před nějakými pěti lety jsem četl článek o tom, jak si několik vozíčkářů stěžovalo na kladenském magistrátu na chování rodin, které se do Mety přistěhovaly s jeho požehnáním z domu hrůzy – ubytovny u masokombinátu. No a v novém bydlišti se chovaly, jako ve starém. To bylo před pěti lety. Nevím, jestli ony problémové rodiny v Metě stále bydlí, ale podle nepořádku, řevu a zápachu z výkalů na chodbách to vypadá, že ano – viděl jsem, slyšel jsem, cítil jsem… Navíc se mluví i o smažkách či fetkách, které se bezprizorně potulují prostorami Mety – to tělesně handicapovaným nájemníkům na pocitu bezpeční také nepřidá…

P.S. Asi před dvěma roky jsem čirou náhodou na vlastní oči viděl jednoho obyvatele Mety těsně potom, co byl za bílého dne fyzicky napaden několika nepřizpůsobivými jenom proto, že si je dovolil požádat, aby šli dělat bordel ven – jeho zranění byla na ošetření na pohotovosti a udání na policii, ale nechtěl to řešit… Proč? Bál se. Dojde v Metě k nápravě? Mělo by, ale... Bezpečí nejsou okna nebo dveře, které se jednoduše vymění...