Chodím městem a dívám se za vrata aneb Kladno holt není Japonsko…

V duchu mě ty „partyzánské chodníčky“, pardon, chtěl jsem říct, cestičky vyšlapané přes městské trávníky samozřejmě štvou. Nic krásného to není. Vím, nemá se to, ale… Přiznávám, že po nich také chodím, když chodníky nemají logiku.

Například když chodník zcela nelogicky vede oklikou tam kam se potřebuji dostat. Jako třeba v parku u kladenského Kauflandu – než jít po pravoúhlém chodníku ze zámkovky a po vzoru automobilistů nejprve zdlouhavě kroužit po kruhovém objezdu, tak to raději střihnu šikmo přes trávník, i když si přitom zablátím boty. Hlavně že tím ušetřím patnáct vteřin. To je samozřejmě nadsázka, ale…

Šel jsem tuhle od nákupní zóny Jih směrem k Tescu. Ale kdybych měl jít, jako poslušný chodec, jenom po chodníku, tak bych tam nikdy nedošel, protože… Dorazil jsem po něm k benzince OMV a konec. Přede mnou odjezd od pumpy, bez vyznačeného přechodu, a za ním travnatý ostrůvek. Vzal jsem to tedy přes trávník – stejně už na něm byly vyšlapané a od kočárků vyježděné dvě cestičky. Následoval příjezd k benzínce, samozřejmě opět bez „zebry", a za ní, hurráá, konečně chodník.

Mám sice jenom stavební průmyslovku, ale i kdybych ji neměl… Přece nemůžu chodník jenom tak ukončit, vynechat padesát metrů, aniž bych chodcům nabídl jinou možnost a potom s ním v klídku pokračovat – kdo to mohl zkolaudovat? Diplomy by měli nejspíš vrátit „odborníci" z kladenského stavebního odboru. A takových nelogických míst se v Kladně najde...

P.S. Kdysi hodně dávno jsem někde četl, že v Japonsku místo budoucího parku nejprve vysypou vrstvou písku a teprve po nějakém čase podle nejvíce vyšlapaných tras – cestiček architekt dokončí projekt parku. V jednoduchosti je krása, ale... Kladno holt není Japonsko.