Aby kontrolu jízdních dokladů cestujících v kladenských mandelinkách prováděl sám dodavatel dopravních služeb, se prý radnici, coby jejich objednavateli, nezdálo dost důvěryhodné a tak prý revizory/ky zaměstnává město. Ale...
Proč ne. Stále platí okřídlené komunistické přísloví důvěřuj, ale prověřuj. Když může funkci předsedy kontrolního výboru na kladenské radnici vykonávat zástupce vládnoucí koalice a nikoliv opozice… Nová doba vyžaduje nové přístupy.
Nechci nikoho mystifikovat, ale… Jak jsem koupil, tak prodávám! Nedávno jsem jel mandelinkou na lince 604, která je společně s linkou 614 veřejností léta nazývána linkou strachu – spojují totiž okrajové části Kladna s jeho centrem. Svého času v nich docházelo k šikaně některých školáků, takže je museli doprovázet městští strážníci.
A protože jsem seděl hned za řidičem, tak jsem nechtěně vyslechl jeho rozhovor s vedle něho stojícím kolegou. „Víš něco votom, že revizorky už nepatří našemu podniku, ale městu? Jezdí samy, nebo s městskou (policií)? Tady na tý lince by měly jezdit s doprovodem! A hlavně by taky měly jezdit kolem poledne, když se ti, co nemakají vyhajají a jedou se napapat do Centralu.“
Problém s černými pasažéry ve veřejné dopravě není jenom u nás na Kladně, ale… Možná by celostátně pomohlo, kdyby v inkriminované časy na inkriminovaných zastávkách na chvíli nastoupil/a do dopravního prostředku předními dveřmi revizor/ka v doprovodu strážníka. Výsledkem by byl úprk „černochů“ ostatními dveřmi. Kontrolní orgán by poté vystoupil, počkal by si na další spoj a svůj úkon by opakoval.
