Chodím městem a dívám se za vrata aneb Hlučným se opět ustoupí?

Jsou hluční a dělají nepořádek. Jsem srab, že nemám odvahu je napomenout. Koho? NEPŘIZPŮSOBIVÉ! Pořád jim ustupuji, ale… Co nadělám, když nemám zastání – omlouvám sám sebe. Přitom chci na Kladně, které miluji, jenom v klidu žít.

A potom najednou stačí málo a pohár trpělivosti a tolerance přeteče – někdo impulzivnější by řekl, že v něm chytly saze, ale… Výsledek je stejný. Musí to jít ven! Jsem rodilý Kladeňák a patriot, proto to tak, na rozdíl od některých jiných, dramaticky prožívám. Narodil jsem se devět let po druhé světové válce, tak už ledacos pamatuji, ale… To neznamená, že jsem staromilec a žehrám na to, jaké to bylo skvělé, když jsem byl mladý. Naopak. Chtěl bych, aby Kladno bylo stále lepší a lepší, než bylo před třiceti a více léty. Ale…

Vrátím se k tomu, co mě tak nas… Kladno nikdy nebylo turistické centrum ala Český Krumlov. Díky těžkému průmyslu už od 19. století přicházeli do Kladna za prací lidé z „celého světa“, takže se stalo kosmopolitním městem. Mezi příchozími byli i Romové, kterým se tehdy ještě smělo říkat Cikáni. Někteří se na Kladně usadili natrvalo, asimilovali se a naučili se žít s většinovou společností neboli gadži (romské označení neromského spoluobčana), jiní bohužel ne. Poznal jsem ty i oné – ve škole a později i v zaměstnání. Přesto nemám vůči Romům předsudky a neházím je do jednoho pytle – nejsem rasista. V našem paneláku bydlí romská rodina – zdravíme se, podržíme si navzájem dveře, jedeme spolu výtahem, prostě jsme dobří sousedé. Fandím a držím palce poloromům: všeumělci Janu Cinovi a hokejistovi Dominiku Lakatošovi a je mi trapně, když na ně někdo z většiny zabučí. Ale…

Troufám si tvrdit, že jsou bohužel spíše výjimka. Část této národnostní menšiny, kterou jsme přijali mezi sebe, nerespektuje společenské normy 21. století a někdy bohužel i zákony. A troufám si dokonce říct, že v současné době na Kladně menšina utlačuje většinu. Jak? Například svým životním stylem a agresivním chováním, které je důvodem k tomu, že se vůči této menšině většina vymezuje či se jí dokonce bojí. Proč? Protože víme, že menšina je hájená. Ustupujeme od svých hodnot a jakmile si někdo dovolí kritizovat Romy, tak hned je označen za rasistu. Proč? Nechci přece nic jiného, než aby respektovali společenská pravidla a zákony, tak jako já resp. většina většiny. Proč se životnímu stylu většinové české společnosti mohli přizpůsobit např. Vietnamci, kteří na Kladně žijí teprve nějakých 50 let. I když také nejsou bezproblémoví, tak proti Romům je soužití s nimi nebe a dudy.

Tím posledním hřebíčkem do rakvičky resp., že jsem se odhodlal veřejně vyjádřit svůj názor, je další „taktický“ ústup magistrátu, který „jde příkladem“ resp. určuje trend a směr soužití kladenské většiny s nepřizpůsobivou částí romské národnostní menšiny. Před pár dny jsem si v Kladenském deníku přečetl zprávu o tom, že začala revitalizace parčíku ve vnitrobloku v ulicích Generála Píky a Vrchlického. „Proč ne,“ řekl jsem si a nostalgicky si přitom vzpomněl na kopeček uprostřed parku, ze kterého jsme, jako děti, sáňkovaly.

V té zprávě mimo jiné stálo, že kromě instalace fitness prvků pro dospělé a herních prvků pro děti, jsou v úvaze i lavičky, ale… Jelikož si obyvatelé sídliště v minulosti stěžovali, že se na lavičkách srocují hlučné skupiny, které místní připravují o klid, o posezení v parčíku není ještě definitivně rozhodnuto. V tu chvíli jsem si řekl a dost! Jako děti jsme si ve zmiňovaném parčíku hrávaly a mámy nás měly na dohled. Občas vykoukly z oken, aby nás zkontrolovaly. Byly trpělivé, ale když už jsme dělaly moc velký kravál, tak na nás někdo z dospěláků houkl, abychom se zklidnily a bylo vyřízeno, ale... Dnes je jiná doba.

Toto alibistické odůvodnění kladenského magistrátu, jsem v posledních letech četl několikrát – za primátora Volfa a teď i za Jiránka. Například v souvislosti s odstraněním laviček u rozdělovských věžáků, kvůli srocování nepřizpůsobivých spoluobčanů, nebo neinstalování obdobných hracích prvků a laviček v sídlišti naproti Centrálu, kde se také s oblibou srocují hluční. A mohl bych jmenovat dál… Bydlím nedaleko kladenského Václaváku, takže moc dobře vím, kdo jsou ty hlučné skupiny – samozřejmě, že to nejsou jen Romové.

Nedávno jsem se na „jutubku“ díval na film Ostře sledované vlaky a pasáž, kdy v kanceláři výpravčího stanice traťmistr Vlastimil Brodský vysvětloval taktický ústup německých armád bojujících za blaho všech národů Evropy, mi obrazně připomněla „taktický ústup“ kladenské radnice před hlučnými! Ale… Nejen my, řadoví Kladeňáci, ale i představitelé našeho města určitě vidí a vědí, že ustupovat se nedá donekonečna – leda by to bylo nařízeno odněkud shora. Tam kde nestačí domluva, musí začít platit na hrubý pytel hrubá záplata resp. represe – nástrojů k tomu mají dost, jde jenom o to nebát se je důsledně používat.

P.S. Každý obyvatel Kladna bez rozdílu národnosti, pohlaví, politické příslušnosti či víry musí znát nejen svá práva, ale také povinnosti! A kdo je nechce respektovat, ten by na Kladně neměl žít!