Mám rád makované a solené housky. Pokud vy také, tak dobře víte, že najít v supermarketu v hromadě pečiva poctivě pomakovanou a posolenou housku je stejně náročné, jako třeba pátrání Harryho Pottera po viteálech lorda Voldemorta…
Myslím si, že každý člověk má alespoň malou, malinkatou úchylku. Ale co, když nikoho neobtěžuje… Měl jsem kolegyni a ta, co chvíli sáhla do šuplíku u svého psacího stolu
a ukousla si z táfličky bílé školní křídy. Nejprve se ozvalo rupnutí, jak se křída zlomila
a záhy křoupání, jak ji drtila mezi zuby, brrr… Ještě teď mi běhá mráz po zádech. Vadilo nám to a tak chodila mlsat za dveře. Nebo, na dětském táboře jsme měli vedoucího a ten jedl mýdlo. Běda, když jsme ho zapomněli ve sprchách, což se stávalo často, protože kluci, jak známo, mýdlo nepotřebují… No a já, abych pořád jenom neukazoval na druhé,
já sbírám bábovky, tedy přesně řečeno, formy na pečení bábovek, což prý není právě typicky chlapské hobby… Nebo si pravidelně k nedělní snídani vařím půllitru poctivého holandského kakaa a sním k němu pět čerstvých housek. A je mi potom skoro blaženě… Proč jenom skoro a ne úplně? K úplné blaženosti mi schází pár zrnek máku a krystalků soli… Už tušíte?
Je sice pravda, že tu a tam na pomakovanou a posolenou housku narazím, ale její umělecký dojem nic moc. Sem tam máček, sem tam krystalek soli, jako když pekaři ujede ruka... Ale jsa vycvičen totalitním zásobováním, kdy odpoledne už často nebyla na pultě ani kůrka, jsem to až donedávna neřešil a byl vděčný za housky, kterým důvěrně říkám holátka. Až tuhle…
Po návratu z nákupu jsem si prohlédl účet. Nedělám to jako terapii na nízký tlak, který
mi pohled na ceny zakoupeného zboží spolehlivě zvedne, ale jenom tak, ze zvyku. Dočetl jsem, zmuchlal účtenku a užuž ji chtěl zahodit, když v tom mě zbytky mé fotografické paměti upozornily, že na ní nebylo něco v pořádku… Rozbalil jsem tedy účtenku slisovanou do úhledné kuličky, za kterou by se nemusel stydět ani brouk hovnivál a znovu ji přelétl očima. V pravém sloupci, jsem mezi čísly neobjevil nic překvapujícího
a v levém… Zarazil jsem se, protože jsem se jako zákazník cítil zmaten. Na účtu stálo:
5 x houska makovaná a já jsem přitom do sebe právě ládoval úplné holátko bez jediného zrnka máku. No to mám dost! Co je to za pořádek? Kde se stala chyba? To je z lásky k Česku? Mlelo se mi v hlavě. Buďto je na účtu překlep v názvu produktu a správně mělo být houska nemakovaná, nebo tak nějak… Nebo je pojmenování uvedeno správně,
ale v tom případě… Ale to snad ne? V tom případě není na housce normou předepsané či recepturou určené množství máku a soli. Kde je pravda a kdo podvádí a jak ho za to potrestat, ptal jsem se sám sebe…
No, na useknutí zápěstí pravé ruky, jako to dělali zlodějům ve středověku, to nevidím. Středověk nám ale naštěstí zanechal i jiné tresty, které svůj výchovný význam také dobře plnily. Například při máchání nepoctivých obchodníků ve vodě se prostý lid pobavil a ostatní středověcí podnikatelé se poučili...
Už vidím, jak se senzacechtiví Kladeňáci srocují kolem kašny Svatého Jana Nepomuckého, ve které primátor v roli kata s pomocníky – úředníky ze živnostenského odboru, máchají „nebohého“ pekaře za to, že prodává nesolené a nepomakované housky. Lid se mu směje a pekař se dušuje, že už to nikdy neudělá. To by byla reality show, co říkáte? Mohla by ji v přímém přenosu vysílat veřejnoprávní televize. Star dance by jenom vystřídal jiný „tanec“ a Marek Eben by měl další kšeft... Asi si ten nápad nechám autorizovat. Nevíte o podnikatelích, politicích, úřednících, řemeslnících, kteří
by v této nekonečné reality show mohli vystupovat?
