Vendovi jsem koupil trdelník, sobě svařák a ruku v ruce jsme courali po vánočním trhu na kladenském Náměstí starosty Pavla. „Dědo, kde jsou ty jesličky?" zeptal se trochu zmateně, když jsme dorazili k dřevostavbě s logem Betlém.
Ve školce se ve svých pěti letech už dozvěděl věci, o kterých já jsem neměl tuchy ještě ani v deseti... Ale na Ježíška kupodivu ještě pořád věří.
Protože mi pomáhal stavět romantický Ladův Betlém, který jsem já v jeho letech sestavoval se svým tátou, tak moc dobře ví, že se Ježíšek narodil v chlévě a ležel v jesličkách na slámě. A jak mu mám teď vysvětlit, proč místo osla a volka v ohrádce bezprizorně pobíhají ovečky a kozičky, nemluvě o neodpustitelné absenci Svaté Trojice - jako vláda při interpelacích poslanců... Ale protože jsme před „Betlémem" nebyli sami, nechtěl jsem být za rebela, který reptá proti vrchosti. Dělal jsem, jako když ho neslyším, doufaje, že se zabaví s ostatními mrňousy, kteří stáli kolem plotu s nosy mezi plaňkami.
Chvilku tomu tak skutečně bylo, ale protože na zvířátka, otupěle přežvykující slámu, nedosáhl, začal se před ostatními caparty vytahovat: „My máme doma Betlém i s Ježíškem!" Vedle něho stojící holčička se na něj, jako správná dáma, ani nepodívala a jenom utrousila: „No a? To my taky." A potom fistulkou pronesla spásnou větu: „Mamííí, proč tady není Jéžíšek?" Ve vteřině se na maminku s otázkou v očích otočila nejen její ratolest a ostatní děti, ale poočku, zvědaví, jak se z toho vylíže, i my dospěláci... Vylízala se tím, že začala psát esemesku. A Venda pokračoval v osvětě: „Jéžíšek se nalodil v chlívečku na slámě a zahžíval ho oslíček a volíček a žádný kozy..." Ježíšek se samozřejmě nikam nenalodil - vnuk chodí na logopedii, protože mu ještě moc nejde R a Ř.
Detailisto, pomyslel jsem si a trnul, aby mu nedošlo, že chlíveček vlastně není chlíveček, ale moderní zahradní domek s okénky a dveřmi na kliku. Po kom to ten kluk jenom má...
