Podvádíme. Ale jen trochu.

Předrazí kantoři, přiznávám se, ve vašich hodinách používám taháky a nestydím se za to. Ovšem měli byste vědět, že zajdu jen tak daleko, jak mi dovolíte. U některých z vás bezostyšně podvádím, u jiných se používání taháků rovná ruské ruletě...

Naše společnost je k podvodům velice tolerantní. Nevadí nám pozoruhodná kouzla se směnkami, nevysvětlené příjmy, fantastická zbohatnutí na burze, tak se nedivte, že my, studenti a žáci, používáme taháky. Vždyť je to maličký, zanedbatelný podvod, který nic neznamená. My jsme vaším obrazem, proč nám tedy vyčítáte používání taháků?

Taháky se používat nemají, to je jasné, ale dejme tomu, že opravdu existuje nějaká hranice, která rozlišuje přijatelné a absolutně nemorální používání taháků. U každého je tato pomyslná hranice na jiném místě, někdo si s ní vůbec neláme hlavu, ale nakonec vše závisí na učiteli, protože to on svým přístupem určuje, jestli budeme podvádět. Nejsme pitomci, dovedeme odhadnout, u jakého učitele by použití taháku hraničilo se šílenstvím, kdy máme naději na úspěch a kdy profesory hravě převezeme. Je to rafinovaný souboj - opatrně vyčkáváme, jakou taktiku nepřítel (rozuměj učitel) nasadí, a podle toho se přizpůsobíme. Je-li učitel tyran a uznává pouze svrchovaný absolutismus, na tahák ani nepomyslíme. Udělá-li ovšem učitel tu hloupost, že chce do výuky aplikovat prvky demokracie, vyrazíme kupředu a přeženeme se přes něj jak divoká vlna. Kantor ztrácí půdu pod nohama, kolem něj šustí taháky všech možných rozměrů, žáci nepokrytě opisují z učebnic, sešitů a učiteli nezbude nic jiného, než vyvěsit bílý prapor, což je začátek studentské anarchie. Ti odolnější učitelé zuřivě pátrají po jakémkoli náznaku podvodu, a když najdou tahák, myslí si, jak nás převezli, jenže jejich vítězství je pouze začátkem konce, protože my přicházíme s novými, ještě lepšími taháky a tento nekonečný souboj pokračuje... Nechápu vás, učitelé, proč vám tak vadí naše taháky? Baví vás ty bitvy, které až na výjimky prohráváte?  Vynakládáte všechen svůj um, pomocí psychologických triků se snažíte odhalit podvodníka s tahákem, pátráte po jakémkoliv nápadném pohybu, ale stejně víte, že vaše snahy k ničemu nevedou, protože i když náš tahák najdete, my si na další prověrku uděláme další, zase prověrku opíšeme od souseda....

Vždyť chceme jenom dobrou známku, netoužíme po stamiliónech, nechceme nikomu ublížit, někoho omezit, náš cíl je tak nepatrný, že se v moři ostatních podvodů ztrácí. Vy nám vyčítáte malý podraz a nad těmi velikými zavíráte oči. Všichni podvádíme. Ale my jenom trochu.

Tento text byl uveřejněn 13. října v deníku Dnes v hradecké regionální příloze v rámci projektu Studenti píší noviny.