Naší civilizaci přežijí jen kelímky na kávu

Jednou nastane doba, kdy se aktuální 21. století zařadí do kartotéky s označením dávná historie. Naši prapotomci na nás budou nahlížet, jako mi na dobu pravěkou a jedinou pomůckou k odhalení pravdy se stanou archeologické vykopávky. Muzea do těchto věků dozajista nepřežijí a společně s přibývajícími roky se začnou proměňovat v prach. Otázkou tedy je, co po nás za 100 tisíc let zůstane?

Nic po nás nezůstane
Zkáze podlehnou nynější artefakty, památky, dokonce se úplnému vymizení nevyhnou ani naše ostatky. Jev fosilizace je u živočichů velice vzácný, ale doufejme, že při tak velké hustotě zalidnění se pár jedincům podaří zkamenět a zachovat důkazní materiál k nadšenému zkoumání v daleké budoucnosti. Vědci převážně vycházejí z toho, co zbylo po našich předcích žijících před sto tisíci lety, po pravdě toho moc není. Hřbitovy se z hlediska vědy promění v bezcennou oblast plnou prachu, již za několik málo století. Vytratí se nejen budovy, ale celá města. Obdélníkový půdorys vtisknutý do štěrku a hlíny bude jediným pojítkem vedoucí k teorii o naší civilizaci.
Malá naděje?
Možná, že můžeme mluvit o štěstí, jelikož naše stopa nevymizí úplně. Díky Hooverově přehradě v USA, či soutěskám v Číně, které spolykaly ohromné množství betonu, se budeme moci o tyto stavby v budoucnu opřít. Uložiště jaderného odpadu v Onkalu ve Finsku je na tom úplně stejně, projekt byl navržen tak, aby vydržel 100 tisíc let. Dalším nelichotivým reliktem jsou skládky. Tato lidská vlastnost odhazování nepotřebného na jednu kupící se hromadu se s námi potáhne jako vizitka inteligence a nadřazenosti do hodně vzdálené budoucnosti. Berme to však z té lepší stránky a říkejme si, že pro své prapotomky vytváříme nové rašeliniště a naleziště hnědého uhlí.
Ještě že pijeme kávu
Podle odhadů se dochovají i některé kamenné sochy, keramické obklady či kávové šálky, obdobně se dodnes dochovala celá řada střepů z raného období lidských kultur. Nerostné suroviny v podobě oceli, titanu a zlata mají taktéž zelenou. Zkáze nepodlehnou ani titanové schránky notebooku. Archeologové budoucnosti budou mít před sebou nelehký úkol v odhalování našeho náboženství, když na ně ze všech nalezených předmětů vykoukne nakousnuté jablko. Největším oříškem se však stanou obyčejné kelímky na kávu. Tento materiál je schopen vydržet několik milionů let, sice ve značné deformaci, ale přesto bez známky rozpadu. Archeologové si určitě budou lámat hlavy nad tím, k čemu nám taková věc mohla sloužit.

Nic po nás nezůstane

Zkáze podlehnou nynější artefakty, památky, dokonce se úplnému vymizení nevyhnou ani naše ostatky. Jev fosilizace je u živočichů velice vzácný, ale doufejme, že při tak velké hustotě zalidnění se pár jedincům podaří zkamenět a zachovat důkazní materiál k nadšenému zkoumání v daleké budoucnosti. Vědci převážně vycházejí z toho, co zbylo po našich předcích žijících před sto tisíci lety, po pravdě toho moc není. Hřbitovy se z hlediska vědy promění v bezcennou oblast plnou prachu, již za několik málo století. Vytratí se nejen budovy, ale celá města. Obdélníkový půdorys vtisknutý do štěrku a hlíny bude jediným pojítkem vedoucí k teorii o naší civilizaci.

Malá naděje?

Možná, že můžeme mluvit o štěstí, jelikož naše stopa nevymizí úplně. Díky Hooverově přehradě v USA, či soutěskám v Číně, které spolykaly ohromné množství betonu, se budeme moci o tyto stavby v budoucnu opřít. Uložiště jaderného odpadu v Onkalu ve Finsku je na tom úplně stejně, projekt byl navržen tak, aby vydržel 100 tisíc let. Dalším nelichotivým reliktem jsou skládky. Tato lidská vlastnost odhazování nepotřebného na jednu kupící se hromadu se s námi potáhne jako vizitka inteligence a nadřazenosti do hodně vzdálené budoucnosti. Berme to však z té lepší stránky a říkejme si, že pro své prapotomky vytváříme nové rašeliniště a naleziště hnědého uhlí.

Ještě že pijeme kávu

Podle odhadů se dochovají i některé kamenné sochy, keramické obklady či kávové šálky, obdobně se dodnes dochovala celá řada střepů z raného období lidských kultur. Nerostné suroviny v podobě oceli, titanu a zlata mají taktéž zelenou. Zkáze nepodlehnou ani titanové schránky notebooku. Archeologové budoucnosti budou mít před sebou nelehký úkol v odhalování našeho náboženství, když na ně ze všech nalezených předmětů vykoukne nakousnuté jablko. Největším oříškem se však stanou obyčejné kelímky na kávu. Tento materiál je schopen vydržet několik milionů let, sice ve značné deformaci, ale přesto bez známky rozpadu. Archeologové si určitě budou lámat hlavy nad tím, k čemu nám taková věc mohla sloužit.

Zdroj - http://www.zahadolog.net/