Také jste někdy něco reklamovali? A pociťovali ten opojný pocit, že jste pány (i paní) situace? Jste tu správně
Už jste konečně seřvali toho svého reklamáčka, protože vlastně za Vámi v jedné minutě Vašeho telefonního hovoru s prodejcem stojí minimálně polovina právníků České republiky...
Nebo fakt razíte heslo: „Odborářsky myslet, reklamačně žít“?
Výborně – tož vitajtě…
Koupíte například stůl, třebas do pracovny. Na ten stůl si chcete dát notebook, tiskárnu, poznámkové bloky, propisky, hrneček s kávou nebo čaj nebo nějaký Váš nea-alkoholický nápoj, samozřejmě mobil, blok na poznámky a šanon na faktury…
Stůl si v několika krabicích dovezete dom a ke všemu vlastním autem a ve vlastním volnu...
A rozbalujete krabici za krabicí… natěšeni na novou ozdobu Vašeho bytu (pracovny).
Krabice rozbalujete a skládáte a rozbalujete a najednou je... po legraci!!!
Proč? Protože něco chybí – tu stolová deska, tu šroubek a matička, tu montážní balíček, tu je škrábanec.
Veškerá radost je pryč, nastupuje luxusní fáze = jste nasr… především na tu dodavatelsko-prodávající mafii – „kde jsem to zas kudla nakoupil“, "to bych nekoupil ani v NDR", natož v NSR..."
A pak si přečtete někde netu hodnocení k té a té firmy, a: „mámo podívej, ten to taky kritizuje, já jim ještě ukážu, dobytek jeden za takový prachy a takto…“.
Zloba se obrátí na toho, kdo dělá buď na pokladně nebo v oddělení nábytku či kdekoliv jinde a nejlépe na reklamáčka…
A Vaše zloba se kompletně vyjeví i v telefonním sluchátku reklamáčka tak, že ON může nejen za chybný stůl, ale i za celou vládu (minulou, současnou i budoucí), za chybný celý svět, za existenci planety Mars a Jupitera k tomu... ANO...
Ale ano, však reklamáček je první na řadě, tak ať to odnese, je tam přeci od toho: "dobytek jeden, přeci mámo..."...
Vy jste si zaplatili službu, zboží, ještě jeli svým vlastním autem takovou dálku a ke všemu ve svém volnu... No ne?
Reklamáček tedy reklamaci přijme a zavolá Vám, zda by např. za chybějící montážní balíček mohl nabídnout slevu ve výši třeba 20 % z ceny zakoupeného zboží "Milostpane prosím..."
V rámci toho, že Vy jste vlastně Milostpán (Milostpaní) dostáváte od nás možnost KONEČNĚ rozhodovat (zřejmě i bez Milostpaní nebo Milostpána)…
Ta opojná moc – konečně můžu JÁ rozhodovat a rozhodnout a odpovědět tomu prosebníčku (rozuměj reklamáčkovi - dobytkovi) na druhé straně telefonního sluchátka nebo e-mailu...
Vaše možné odpovědi?:
- Dejte mi slevu a vše ok... Děkujeme...
- Ne, budu to řešit výměnou, dodáním, opravou, a ještě mi to dovezete k_rva jasný?, protože jinak... A následuje kolovrátek především Vašich práv a zejména reklamáčkových povinností...
Snad možná nyní pochopíte, že i na reklamacích (reklamáčkové) jsou jen lidé a za 99 % nedodaného, poškrábaného, prosezeného zboží osobně nemohou… Zkusme však najít shodu a ochotu řešit „problém“, co Vy (my) na to?
Zkusme se nejen reklamovat, ale být i Los empatikos.
A co teprve být i ohleduplní vůči sobě - být i normálními a chybujícími...
P.S.: Jeden moudrý muž řekl: „Máme listinu základních práv, ale nemáme listinu základních povinností (JUDr. Otakar Motejl)…
