Ludvík Baran - vzpomínka

Vzpomínkou na člověka, kterého jsme měli rádi, si přibližujeme chvíle, kdy na nás nejvíce zapůsobil svým šarmem, moudrostí, či osobním přístupem. S dílem prof. Ludvíka Barana jsem se setkal v šedesátém pátém roce, kdy vyšla jeho knížka Portrét ve fotografii. Později jsem se s ním osobně setkal na Diafonech, kterých byl duchovním otcem. Učil nás slaďovat obraz s hudbou, skladbu prezentace, nejvhodnější délku promítání jednotlivých snímků, tak aby to nebylo příliš rychlé, ani únavné. A co hlavní: každá prezentace musí mít svůj děj vyvrcholení a závěr.

O diafon byl v osmdesátých letech mezi amatéry velký zájem. Pořádala se krajská kola a každoroční vyvrcholení bylo na Diafonu Opava. V devadesátých letech éra diafonu postupně odezněla a obrazové prezentace pozvolna přebíral internet.

S panem profesorem jsem se začal opět setkávat v devadesátých letech na seminářích v Novém Městě nad Metují, kde jsem také poznal dalšího profesora fotografie Jerzyho Oleka. Tyto semináře byly hojně navštěvovány a měli jsme tam možnost vyslechnout názory obou pánů profesorů, které se pravidelně velmi rozcházely a vyvrcholovaly krásným slovním utkáním, což bylo pro posluchače velmi přínosné a zábavné.

Velmi rád vzpomínám na fotografickou prezentaci dvou účastnic z Berlína, které měly svůj pořad připraven v jiném duchu, než preferoval pan profesor Baran, což jej poměrně značně rozrušilo a jal se jim půl hodiny předávat rady, jak by měly příště postupovat. Obě dvě z toho byly tak trochu smutné a jejich noc asi nebyla klidně prospaná. Ráno se pokračovalo zájezdem osobními auty do Klodzka. Aby se vše uklidnilo, tak pořadatelé posadili pana profesora do jednoho auta s oběma dámami a my jen čekali, jak to dopadne. Samozřejmě dobře, protože z auta již všichni vystupovali v družném rozhovoru.

Další má setkání s prof. Ludvíkem Baranem byla na různých výstavách, které uváděl, a také v Klodzku na festivalech labiRynt. Jednou jsem měl tu čest, že k tomuto festivalu mi napsal text do Fotodrbů č. 72/2007, který doprovázely mé fotografie. Rád také vzpomínám na velkou výstavu na zámku v Náchodě Z lidových tradic, což bylo společné dílo manželů - etnografů PhDr. Jitky Staňkové a PhDr. Ludvíka Barana DrSc. viz Fotodrby č.28/2006.

Mnozí z nás si tajně přejí aby, až přijde čas odchodu do říše snů, nebyli již za horizontem svých sil, nebo dokonce zapomenuti. Toto se poštěstilo Ludvíku Baranovi, který v únoru zahajoval společnou výstavu s Jitkou Staňkovou pod názvem Masopusty v Galerii Scarabeus v Praze 7 a v tichosti odešel před jejím ukončením.

Vzpomínka             Za galerií je příjemné posezení na zahrádce          Pro pana profesora...

Na závěr výstavy pozvala rodina na malé zavzpomínání několik známých, aby ji tak ukončila derniérou a vzdala čest tomuto váženému a oblíbenému člověku.

Ludvík Baran a Jitka Staňková na výstavě v Náchodě.

Jak jsem se již zmínil, tak v roce 2006 měli etnografové Ludvík Baran a Jitka Staňková v Galerii výtvarného umění - zámecká jízdárna Náchod společnou výstavu pod názvem Z lidových tradic. Tuto rozsáhlou výstavu si dovoluji připomenout několika ukázkami:

Více fotografií a celý článek zde