Jsem už známý tím, že narozeniny a jmeniny neoslavuji, protože jsem nepřikládal těmto dnům větší význam než dnům jiným. Přesto je každý den vyjimečný. Svůj názor jsem, pro dnes, změnil.
Mám narozeniny a najednou jsem zjistil, že je mi už tolik let. Takové nehorázné číslo a tak málo zkušeností. Myšleno životních. Ty ostatní mě mrzet, prý, nemusí. Tak tedy nemrzí. Dětství jsem měl střídavě krásné a chvílemi tragické. I můj pozdější život se ubíral podobně. Mám krásné a dle okolností většinou zdravé děti, které baví všechno, co mě ne. Od sportu až po jazyky. Našel jsem i skutečného kamaráda a to je kromě rodiny přece velmi úžasné. A budoucnost, a to si uvědomuji prvně, mám plně pod kontrolou a proto ji tvořím v duchu řčení "jak si usteleš, tak si lehneš".
Nedávno jsem po Skypu řešil minulost. Nemohl jsem za kamarádem, co na tom byl se zdravím dost špatně. Měl leukémii a přesto se tři roky držel. Sila ale ubývalo. A já se stále vymlouval na nedostatek peněz pro cestování, a že to mám na nájem a jídlo pro sebe a rodinu. Když pominu, že jsem tomu i věřil, tak je jasné, že se mi za ním zřejmě nechtělo. V posledních dnech nebyl sám, ale určitě si přál aby za ním přijeli i kamarádi.
A proto si popřeji: „Milý Pavle, už se narodil čtyřicepětkrát, a proto bys měl mít kromě rozumu i jasno v důležitých věcech. Pokud váháš, kolem tebe je dost lidí, co tě mohou nasměrovat, pokud nepoužiješ jejich sílu, použij Tu Sílu, aby tě Ona nasměrovala. Víc věř v dobré kolem sebe, v naději a sílu, kterou se změníš na radost. V nadcházejících dnech si můžeš vybrat reakci na jakoukouliv událost. Buďto tu dobu propláčeš a prosmutníš nebo se naučíš vnímat, rozdávat a prožívat radost. Hodně štěstí k tomu. “
