„Když ji miluješ, nemáš co dál řešit,“ říká můj kamarád z Prahy 9. Ale až takovou reakci bych nečekal a asi sám, byť jsem velmi inovátorský, bych to nedokázal. Oh yea. Ale chtěl bych. Tento nový pohled na nevěru a reakce podvedeného...no tohle. Blázen jeden.
Ve filmech často slyším: „v lásce a ve válce je dovoleno vše,“ ale moc jsem tomu nikdy nevěřil. A nevím, proč si to tvůrci přejí. Asi aby ospravedlnili zlo, které lidé ve jménu lásky konají? Hledal jsem definice lásky, zamilovanosti a míti rád. Mám ale „své“ definice. Celý můj život se domnívám. že v tom je kvalitativní rozdíl.
LÁSKA. Patří více k duši. Je to takové věčné mít rád. Partner tomu druhému přeje jen to nejlepší. Partnera si nenárokujete. Vážíte si ho.
ZAMILOVANOST. Patří více k tělu. Patří k ní žárlivost - kromě jiného je to stav, kdy se vašemu partnerovi nelíbí, co děláte. Nechápu jak se může tato emoce pojit s láskou. Jak může existovat někdo, kdo si říká partner a chtít po někom, komu říká partner, aby dělal to, co sám chce a co se mu líbí. Takové omezování.
MAJETNICKOST. Moje děti. Můj muž. Má žena. Můj milenec. Můj nábytek. Má zahrada. Můj dům. Zřejmě nás někdo stále učí něco vlastnit. Možná se máme lépe chovat k věcem, které vlastníme, možná si máme uvědomit, co vlastnit lze, a co ne. Ať už je důvod jakýkoliv, škodí nám. Výsledek je chování lidí na této planetě. A upadající planeta plná chamtivých lidí.
NEREÁLNÁ OČEKÁVÁNÍ. Nač v lásce požadavky? Není na co čekat a co vynucovat.
ZÁVISLOST. Tak a jsme u toho. Závislost jako nejprojevovanější vlastnost ve vztahu. Závislost vše omlouvá. Závislost tvoří budoucnost. Nikomu nevadí. Všichni ji chtějí prožívat. Brání svobodě. A nakonec
NEVĚRA. „Kruťas“, jak mu občas říkám za jeho prudkou povahu, skončil dříve v práci. Doma to voní zrovna uvařeným obědem. Osprchuje se a jde si něco pohodlného obléct. Ouha z místa zvaného ložnice uslyší takové ty známé vzrušené filmové zvuky. Mozek mu nabídl přemýšlení. Mám v ložnici telku ano-ne? Bez odpovědi otevře a tam jeho kamarád a spoluhráč ze sálové kopané z jeho ženou. Pár vteřin zlověstného ticha zavdávalo k děsivým představám jak tohleto skončí. Podvedený však zareagoval nečekaně. Překvapil tím nejen sám sebe ale i přistižené. „Tak, až skončite, pojíme a já Vám zatím udělám kafe. Otočil se a fakt šel do kuchyně dělat kafe. Milovník obědvat nechtěl a na kafe chuť neměl, protože se bezeslova oblékl a vyběhl z bytu. Manželka se také oblékla a šla do kuchyně. Tep měla 150. Ale „Kruťas“ ji přivítals usměvem. „Bylo to fajn? Jsem rád, vypadalas tak š'tastně. Neboj nezlobím se. Mám tě totiž strašně moc rád a přeji ti jen to nejlepší, a pokud to znamená, že tvé tělo občas potřebuje i někoho jiného než jen mě, tak dobrá. Tvé tělo nevlastním. A chci věřit, že mě máš ještě ráda a také naše děti a neplánuješ od nás odejít.“ Toť vše. Víc neřešil. Spokojeně se naobědval.
Myslím, že jeho žena sedí v té kuchyni dodnes. A já se netvářím o nic chytřeji. Takový pohled na nevěru...blázen jeden.
