Jako rodina, se ženou máme tři děti, rádi jezdíme na Troják. Na jedné z mnoha luk jsem ulehl do trávy. Klíšťák neklíšťák únava udělala své. Ležel jsem na zádech. Po chvíli jsem stočil oči vzhůru. Zamrazilo mě. Tak velikou pampelišku jsem ještě neviděl. Asi to byla královna. Napadlo mě se zeptat na zdraví a jinézdvořilostní věci.
www.byliny.sk
„Jak se daří, mladá paní Pampeliško?“
„Hmm... Už nejsem mladá. Ale asi ptáte na zdraví, že? Dobré. Protože půda je zde velmi dobrá. Už rodiče mě na to upozorňovali. Zde je dobré žití.“ „Co ovzduší?“ „Čistý vzduch, nedusím se.“
„Řekněte mi, jak můžete být prospěšná mému tělu?“
„Nevím na co přesně se ptáte.“
„Co vznikne spojením našich tekutin?“
„Staneli se to, pak umím vysušit cysty v těle, střeva díky mě lépe pracují, zvlhčím Vám žaludek a mnoho
dalšího.“
Bylo to roku jednoho, v oblasti zvané Rajnochovice. Byl, žil, dost dlouho jeden strom. Dub to byl. Z kopce stráně krásně viděl na celý širý svět. A pamatoval, leckdo by mohl závidět. A moudrý byl. Přemýšlel přece celé roky. Jednou, když bylo nadmíru teplé odpoledne, přišly za ním zástupci rostlin. Z blízkého i vzdáleného okolí. Chtěly rozsoudit, která bylina je tou nejdůležitější a nejpotřebnější člověku.
Co zbývalo, požádal je ať předstoupí. Říkal si, že teplo jim, zdá se, do hlav vstoupilo. Jako první se procpala davem Kopřiva: „Jsem léčivka. Beze mě se nikdo neobejde. Léčím, kudy teču, udělají-li, abych tekla. Záněty, krev, tělní mok, čistím i tělní orgány, ba co víc, celé systémy. Ovlivňuji systém žláz, lymfy, lehce hormonální systém, vylučovací systém, „čistím“ krev, plíce díky mě lépe pracují a srdeční sval si ani neumí představit činnost bez mé občasné pomoci. Mozek neumí bez mých látek ani pořádně fungovat... .“
Tu se ozval hlasitý smích. To TřapatkaEchinacea se neudržela. „Kopřiva že je tak dokonalá? Ha,ha,ha. Bez mých schopností by neměla komu pomáhat. Já jsem snad jediná, která umí bojovat s viry a bakteriemi. DESINFEKCE je mou produkcí. A co za to chci? Skoro nic, jen úctu ! Kdo mně nejvíc blahořečí? Játra, žaludek, střeva i močové cesty. Zkrátka místa, kde se paraziti projeví nejvíc destruktivně.“
„Lže!“ Křičí Lichořeřišnice. „Kdo ví, odkud je. Nikdo ji tu nezná! Já jsem místní, všichni mě znají. Vzpomeňte si, i já přece zabíjím většinu bakterií a virů. I zlatého stafylokoka jsem dostala na lopatky. Kdo z vás se může podobnou věcí pochlubit?“
"Já!“ Skromně, opravdu velmi skromně, zakřičel Brambor. „Má šťáva je játrům po 24 hodin zdrojem všech enzymů. V praxi to znamená, že játra mají sílu se vypořádat s problémy jako jsou záněty, infekce... i pálení žáhy, vzniklé ze vzkypěné žluče, umím neutralizovat.“
„A co my, Česneci, Cibule? My nic? Bez nás se tělo nikdy usazenin v „trubkách“ nezbaví!“
„Prokrvuji hladké svalstvo!“ ozval se Kontryhel.
„Díky mně všechny tekutiny lépe tečou.“ Oznamoval Řebříček.
Díky mně snad ne?“ Děl Brutnák.
„Ne. Ty rozšiřuješ tělní „trubky“ pro lepší vylučování. Ale já také ředím tekutiny a navíc odhleňuji plíce.“ Vysvětloval Yzop.
„Tohle umím také a navíc dokáži uklidnit i kašel. Kdo jsem? Fialka.“
„Tohle neumíš tak jako já. Já uklidním všechny kašle. I černý.“ Děl Oman pravý.
To je hádka, co? Jako u lidí. Každý chce říct, co umí. Každý touží být na výsluní. Být nejlepší. Řekněte, byla kdy taková soutěživost k něčemu dobrá? Já si nevzpomínám.
