TTIP: Smlouva výhodná pro lidi nebo nadnárodní giganty?

Obchodní smlouvu mezi USA a EU doprovází obavy velké části evropské i americké veřejnosti. Čeští zastánci smlouvy v ní vidí možnost, jak přispět k rozvoji malých a středních firem a proniknout na zahraniční trh.

Okolo přípravy smlouvy se objevuje řada spekulací ze strany jejích zastánců i odpůrců. Pro lepší pochopení smlouvy a s ní spojeným nebezpečím, je nutné se zamyslet, co je mýtus a co skutečný problém. Jaké argumenty jednotlivé strany sporu tedy používají? Podívejme se nejprve na ty, které zaznívají z řad odpůrců.

Jejich hlavním argumentem je, že TTIP je tajná dohoda připravovaná za zavřenými dveřmi. Skutečnost je však taková, že EU poskytuje o této připravované smlouvě více informací, než o kterékoli smlouvě připravované před ní. Například i informace, které byly z důvodu taktizování při vyjednávání s Američany dosud tajné a budou v nejbližší době uvolněny pro poslance Evropského parlamentu.

Podstatné je i to, že TTIP je druhem smlouvy, který si EU (která je tvořena orgány, ve kterých mají členské státy své přímé zástupce) nemůže s USA schválit sama. Potřebuje souhlas národních parlamentů členských států EU. Z toho plyne, že konečnou podobu smlouvy bude znát i široká veřejnost a budou o ní rozhodovat politici v parlamentech jednotlivých zemí.

Dalším argumentem odpůrců smlouvy je, že TTIP prospěje jen nadnárodním gigantům. Skutečností je, že jim sice pomůže, ale velké nadnárodní firmy stejně mají finanční prostředky a zdroje na to, aby si poradily se všemi administrativními obtížnostmi obchodu mezi EU a USA. TTIP, tak ve skutečnosti pomůže hlavně malým a střením podnikům, které budou moci snáze vyvážet své výrobky. Větší konkurence navíc bude tlačit firmy k lepší kvalitě a nižší ceně výrobků.

Ale i zastánci smlouvy využívají řadu argumentů, které se kloní pro její přijetí. Smlouvu obhajují jako pozitivní tah pro naše hospodářství. S tím nesouhlasím. Smlouva ještě není hotová a většina odborných studií zabývajících se jejími dopady na ekonomiky členských zemí EU, jsou pouze odhady. Přesné a konkrétní důsledky smlouvy zatím nemůže nikdo znát.

Další ze zásadních problémů vyvstává v ISDS – v arbitrážích. Ty jsou pro řešení sporů mezi státem a firmami nepostradatelné a všude ve světě naprosto normální. Jenomže jejich špatné nastavení v TTIP, tedy nastavení ve prospěch nadnárodních gigantů na úkor státu, může vést k tomu, čemu jsme byli v ČR již mnohokrát svědky, zejména v devadesátých letech. Důkazem jsou časté prohry státu v arbitrážích a nutnost platit mezinárodním korporacím miliardy korun z našich kapes. Upozorňuji na argumenty řady aktivistů, poukazujících na nebezpečí plynoucí z harmonizace standardů s USA. Ve Spojených státech jsou nároky na výrobky daleko nižší a regulace není tak přísná, jako v Evropě. Hrozby arbitrážemi by mohly státy vést k tomu, aby do podnikání nadnárodních společností, které už tak kvůli harmonizacím bude poměrně deregulované, nijak nezasahovaly a ze strachu nechránily své obyvatele např. před nebezpečnými potravinami, toxickými látkami ve výrobcích atd. Naše děti by si pak hrály s hračkami plnými toxinů, my bychom jedli nekvalitní potraviny a tzv. „éčka“ by byla hlavní složkou naší potravy. O tom se již zastánci smlouvy příliš nezmiňují…

Je tedy TTIP tak špatná? Sama o sobě nikoliv. Podobných smluv je na světě celá řada a nikomu neubližují. Problémy mohou přijít, pokud nebudeme sledovat jednání EU a vyjednáme smlouvu, která půjde proti zájmům občanů a tzv. na ruku nadnárodním společnostem. Ale budeme-li obezřetní, mohli bychom opravdu pomoci rozvoji hospodářství a vytvoření nových pracovních míst. Jak se tedy bránit a zároveň umožnit rozvoj ekonomiky?

Vzhledem k tomu, že smlouvu budou schvalovat i národní parlamenty, myslím, že je třeba prioritně informovat české občany o problematice této smlouvy a následně vyvolat celospolečenskou debatu, do které budou zapojeni zejména skutečně nezávislí odborníci. Její výsledky by pak měli respektovat i poslanci při svém hlasování, a to jak ti v Evropském parlamentu, tak ti v parlamentu národním. Jako občan chci, aby se politici tohoto státu nenechali zkorumpovat a kvůli svému prospěchu neničili budoucnost dalším životům. Musíme přijmout takovou smlouvu, která bude přínosem.

Jako člen Ústavně právního výboru jsem zvážil všechna možná legislativní rizika. Proto usiluji o to, aby projednávání a schvalování smlouvy bylo důkladně zváženo. Vždy budu stát na straně občanů, a žádám konkrétní záruky toho, že nikdo z nás v budoucnu nebude nucen řídit svůj život podle diktátu nadnárodních ekonomických molochů.