Rozhodnutí Ústavního soudu v rámci střídavé péče – opět to odnesou

„S rostoucím počtem rozvodů stoupá i požadavek o střídavou péči dětí. Jenomže proti tomu se spousta rodičů bouří. Podle Ústavního soudu (ÚS) ale není překážkou, když jeden z rodičů s touto formou výchovy nesouhlasí. Hlavním kritériem prý musí být zájmy dítěte, mezi které patří zachování vztahu s oběma rodiči..“ Tak zní začátek článků k rozhodnutí ÚS..

Absolutně nesmyslné rozhodnutí Ústavního soudu, protože rodiče by měli v PRVNÍ řadě myslet na své děti. A tvrzení, že ..Střídavou výchovu soud chápe jako snahu o co nejúplnější naplnění práva dítěte na oba rodiče za situace, kdy spolu partneři již nežijí. Dítě si totiž zachová fungující vztah s oběma rodiči a zůstane součástí jejich každodenního života.. je absolutně nepochopitelné! Dítě potřebuje domov, jistoty a pravidla, a to v případě střídavé péče není. Bohužel jde často o „vyrovnávání účtů“ dospělých, a to dítě rozhodně nesmí odnášet. Střídavá péče ničí dětem pocit jistoty, a děti cestováním od jednoho rodiče k druhému přicházejí o kolektiv a kamarády, což mi potvrdili i dětští psychologové, se kterými jsem o střídavé péči mluvil. Starší děti se již dokáží rozhodnout, jestli chtějí nebo nechtějí žít ve střídavé péči, ale ve většině případů se jedná o malé děti, které vůbec nechápou co se děje a je to pro ně trauma.

Dospělí, ať se stane cokoli, by se měli umět dohodnout. To, že spolu nechtějí nebo nedokáží žít se stane, ale není to důvod, aby vše odneslo dítě. Ctím roli tátů, vím, že i tátové své děti milují a chtějí je vychovávat, ale pokud máma funguje a dítě je u ní šťastné, má mít jen jeden domov. Někde střídavá péče opravdu funguje, ale takových případů mnoho není. 

Podle mého názoru by střídavá péče měla být jen výjimečně, pokud je to opravdu jen ve prospěch dítěte. Ústavní soud dal tímto rozhodnutím další možnost dospělým vyřizovat si účty a mstít se jeden druhému. A opět to odnesou děti, které by měly být na PRVNÍM místě.