Pád letadla v Alpách: Můžeme takovým tragédiím vůbec zabránit?

Zádušní mše za oběti poslední letecké katastrofy ve Francii a s tím spousty otázek. Důvod katastrofy je nám znám, otázka však zní, proč k tomu muselo dojít? Je to již druhá katastrofa v poslední době, kdy je pozornost zaměřena na pilota. U zmizení malajského letadla není dodnes jasné, co se vlastně stalo. I tam se ale vyšetřovatelé zaměřili na pilota a jeho možné motivy s letadlem havarovat. U případu Airbusu společnosti Germanwings je to už jisté. Důvodem byla sebevražda druhého pilota. Otázkou ale zůstává, proč to udělal.

Nehody letadel zaviněné piloty z touhy po pomstě, z důvodu finančních problémů, zhrzené lásky nebo touhy po publicitě se už v historii staly. Ať už to byla sebevražda kapitána EgyptAir, jemuž hrozilo propuštění z důvodu obtěžování žen, nehodu Boeingu 737 společnosti SilkAir, jehož kapitán měl finanční problémy nebo japonský pilot, který trpěl halucinacemi. Celkově se stalo přibližně 11 úmyslných leteckých nehod. Z pohledu psychologa jde o pocit pomsty, že to bude „rychlé“, upozornit na „svou bolest“ a pocit publicity. Dá se tomu zabránit? Jakými testy projde pilot, než usedne do kokpitu dopravního letadla?

Pokud se někdo rozhodne stát se dopravním pilotem, čeká ho několik psychotestů a „horkých chvil“ před psychologem. Pokud máte jiný zdravotní problém, většinou se dá rychle zjistit co vám je a dá se to léčit. U psychiky to je daleko horší. Navíc, i pilot je člověk, kterého trápí vlivy současné doby jako je strach o práci, o peníze a mezilidské vztahy. U pilotů je to o to horší, že získat dnes práci je velmi náročné a pokud se to podaří „doma“, je to téměř zázrak. Časté několika týdenní pobyty v zahraničí mezilidským vztahům také moc neprospívají. Hodně pilotů se tak například rozvádí. Dopravní pilot má tedy velkou prestiž, dělá práci, kterou miluje, ale je to stále jen člověk.

Pokud se někdo rozhodne létat jako „dopravák“, musí získat 1. třídu zdravotní kvalifikace. Ta se od 2. třídy (pro soukromé piloty) liší daleko vyšší náročností na zdravotní stav. Je to naprosto logické. Dopravní pilot létá ve dne i v noci, řídí velmi složitý stroj, lety jsou dlouhé a musí být připraven řešit nejsložitější situace pod obrovským tlakem a to rychle. Musí mít dobrou krátkodobou paměť, protože dostává zprávy od řízení letového provozu a zároveň si musí pamatovat základní postupy v případě závady, jako je například ztráta přetlaku v kabině, požár motoru a další.

Důraz u pilotů je kladen také na týmovou spolupráci. U velkých dopravních letadel je posádka dvoučlenná. Rozloží se tím práce pro každého z pilotů, kdy jeden je tzv. "pilot letící" (řídí letadlo) a druhý "pilot monitorující" (hlídá přístroje, komunikuje s řízením letového provozu a vykonává požadavky letícího pilota /vysouvá podvozek, vztlakové klapky apod./, aby se ten mohl soustředit na řízení letadla). Který pilot bude řídící a který monitorující si domluví před letem a při zpáteční cestě si role vymění. Z pohledu psychologie jde o to, aby oba piloti byli schopni spolu komunikovat, řešit úkony a v kokpitu byla dobrá spolupráce. Je ale nutné, aby druhý pilot byl schopen upozornit kapitána na případnou chybu. I kapitán se totiž může splést. V praxi není jednoduché toto udělat, protože kapitán je pro začínajícího pilota autoritou. Kapitán zase musí respektovat svého méně zkušeného kolegu. Jinými slovy, každý pilot musí být mixem psychologických vlastností.

Při vstupní lékařské prohlídce se budoucí pilot setká s psychotesty poprvé. Na psychologickém oddělení čekají na pilota velice náročné paměťové testy, testy na logické myšlení, testy na prostorovou orientaci, testy na zvládání více úkolů najednou, osobnostní testy a na závěr pohovor s psychologem. Že není vyhráno ani, když se budoucí pilot dostane k pohovoru s psychologem, svědčí mnoho vyhozených adeptů. Kolují také neověřené historky, kdy adept skončil poté, kdy byl po vstupu psychologem dotázán, proč nezavřel dveře. Když se otočil aby je zavřel skončil, protože dveře sice zavřel, ale podle psychologa si dopravní pilot musí být jistý tím, co udělal.

Během výcviku je sledován, hodnotí se jeho přístup a zodpovědnost. Další kolo psychotestů čeká již „hotového“ pilota během výběrového řízení ke společnosti. Tady je to již na společnosti, jaké testy a formu psychotestů zvolí. Je to různé, ale nutno říct, že jsou to velmi složité testy (Germanwings, mají stejně jako většina západních leteckých společností velmi podrobné a složité psychotesty. To samé platí i pro české letecké společnosti). Opět zahrnují paměťové testy, testy orientace v prostoru (dopravní piloti létají hlavně podle přístrojů, protože létají v mlze, v noci, ve sněhové vánici apod. Musí svou polohu umět vidět jen na přístrojích), osobnostní testy. To vše je završeno týmovým psychotestem, u nás nazvaným „Ostrov“. V tomto testu jde o to, že skupina „ztroskotá na ostrově“, má k dispozici pár věcí a musí společně určit důležité vybavení a vytvořit postup přežití. Chování každého člena a celé skupiny sleduje psycholog a cílem je profilace každého adepta - kdo je „vůdce“, kdo se nedokáže prosadit nebo třeba kdo je problémový člověk. To celé je opět završeno rozhovorem s psychologem. I během výběrových řízení neprojde psychologickými testy hodně lidí a patří k nejtěžší části výběrového řízení. Problém s psychikou se nedá vyléčit za týden a pro mnoho pilotů jsou psychotesty „konečná“ nebo odklad na dlouhou dobu.

To jsou psychotesty na startu kariéry. Pak ale přicházejí ty životní situace, které už psychotesty nezachytí. Nikdo z nás nemá každý den dobrou náladu, ale pokud má kdokoli dlouhodobé deprese, potká ho těžká životní událost nebo cítí, že má duševní problémy, musí to řešit. Obejít vstupní psychotesty je téměř nemožné, ale pak už je to na každém z nás. Důležitým faktorem je pak přístup lidí společnosti k pilotům. To je ale u velkých společností, kde létají stovky pilotů v praxi složité, ale pokud tam přístup je, dá se podobný problém zachytit.

Další formou jak předejít podobným situacím jsou postupy společnosti, které posádky musejí dodržovat. Dveře do pilotní kabiny jsou jištěny kódem, aby se nikdo nepovolaný nemohl do kabiny dostat. Piloti je mohou i úplně zamknout pro případ, že by terorista pod pohrůžkou chtěl po letušce, aby dveře kódem otevřela. Na středovém panelu pak mají piloti obrazovku, kde vidí, kdo za dveřmi stojí. To bylo ale bohužel u toho případu zneužito.

Proto je důležité dodržovat nařízení, že pilot nesmí být v kabině nikdy sám. A to i z důvodu možné nevolnosti pilota, pokud jeden z pilotů musí kabinu opustit - například když musí na toaletu.

Většina leteckých nehod je způsobena lidským faktorem. Nejde jen o piloty, ale i o pozemní personál, řízení letového provozu, plánovače letu atd. Dopravní piloti musí mít sebedůvěru, maximální zodpovědnost, dokázat pracovat pod velkým tlakem a umět se rychle rozhodovat. Zvládat velký stres. Ale jsou to jen lidé a důležitý je i přístup lidí leteckých společností směrem k pilotům.

Hořelo 150 svíček za oběti této katastrofy. Důležité je se teď poučit a vytvořit takové postupy, aby se podobné tragédie neopakovaly.