Na noc

Když svou neomalenou tmou svírá duši některou...                           .                                           .                                                                     .

srdce vezmou si do náručí

nehty ho poštípou

čekají kdy se rozbuší

marně před zastávkou

nehty okousané do krve

náruč plnou beznaděje

v kruhu zastávek

se zase rozeběhne