hezké

Jistě jste posřehla, že díky hrůzostrašné poezii pro nejmenší, jsou Češi frustrovaným národem. Cizeléři slova nám předkládají říkanky typu: "...A já brouček sekal souček, usek jsem si paleček". To je přece hrůza, horor! Krev z useknutého palečku stříká až do nebes. Další: "Polámal se mraveneček". Hrůza a děs! První slovo je "polámal" Další říkanka: "Na té stráni u mlýna, chytla tráva buřina...cvrčkovi s ní vyhořela postýlka i peřina"....a hasiči nikde! Upražený cvrček se stane delikatesou pro pojídače brouků. Fuj! A proto jsem zplodil báseň, která všem těmto tragédům vytře zrak...

   Hladil jsem pejska, potvůrku

   když tu mi spapal bačkůrku

  bačkůrku s celou nožičkou

  plakali otec s matičkou.... Dělali na něj honičku....vydávil celou tkaničku...i z mé nožičky kostičku....Jak vám můj příběh napoví   pejsek byl zjevně bojový...skončil jsem na vozíčku.....Jednou jsem jel z kopce dolů   spadnul přímo do výmolu   polámal si ručičku a potloukl hlavičku   Když jsem se léčil v nemocnici   chytil jsem z jídla tasemnici...a k tomu virus eboly....Dnes už mě nic nebolí. Dnes jsem všecek v nebíčku...podávám ti ručičku....Vezmu si tvou dušičku...sviť v úplňku měsíčku!

Batˇbatˇ, vydržatˇ