Úvaha: Co napsat, když nevíte co?

Je to sice zvláštní nadpis pro první článek, ale dlouho jsem přemýšlela nad tím, co napsat do onoho „prvního článku“. Jedná se sice o blog, tedy o příspěvky, které jsou psány tak, jak nás napadnou, ale nechce se mi psát jen tak zbůhdarma o ničem. Proto se pokusím o sled myšlenek, které mě hned napadnou. Začnu tím, co se mi dnes stalo.

Ve skupině jsme si četli zkrácený úryvek z knihy Jana Horálka …nejde jen o slova. Tento článek je zamyšlení nad procesy hledání a nacházení. Opravdu je to moc zajímavý článek a žene mne k úvaze, že existují dva typy hledání a nacházení.

            Jestliže něco hledáme, pak za účelem nějakého uspokojení, radosti. Uspokojením a radostí může být už jen samotný proces - že hledáme. Jsme poutníky, kteří hledají, ale nenachází. Může se sice zdát, že se jedná o pesimistickou vizi, protože člověk nikdy není s výsledkem spokojený, je nestálý, protože když se něco snaží poznávat, pozná to a uteče od toho, ale to nemusí být pravda. Vždyť cílem tohoto typu hledání je samotný proces a člověk může být uspokojený, že objevil další jeho část. Může se tak zdát, že se jedná o nestálý a z vnějšího pohledu neustále nespokojený pohled, ale do duše člověka nevidíme, a proto nemůžeme říct, že se trápí. Naopak.

            Druhým typem je člověk, pro kterého je důležitý výsledný proces hledání. Uspokojí ho výsledný akt. „Našel jsem, jsem spokojen.“ a dále nehledá.

            Ani jeden z těchto druhů typů neodsuzuji. Naopak musím říci, že oba se ve mně prolínají.  Pokud se jedná o duchovní sféru, musím říci, že zde jsem poutníkem. Zakotvím, hledám, ale pak objevím něco, co mě žene zase dál. Ale na druhou stranu – podívejte se na mě, když nakupuji! Co mi padne do oka, nemá šanci uniknout.