Mnoho z nás na komiksových dobrodružstvích Čtyřlístku Fifinky, Myšpulína, Bobíka a Pindi vyrostlo. Do českých kin však nyní vstoupil filmový příběh této čtveřice, která moc lidí nepobavila – zejména publikum nejmenších diváků.
Na Čtyřlístku jsem jako malá ujížděla. Moje babička pracovala na obecním úřadě, kde hned vedle byla malá knihovna, kam jsem si chodila číst Čtyřlístek, protože ho odebírali a já si nemohla dovolit každý týden kupovat časopis. Když přišel nový díl, celá nedočkavá jsem ho otevřela a těšila se na nová dobrodružství. Nikdy mi nepřišlo, že by Bobík nebyl takovým silákem, aby nemohl roztrhnout provaz spoutané Fifinky nebo že by Pinďa byl hyperaktivní zajíc, který pořád někam skáče a odskakuje nebo že by k Myšpulínovi do laboratoře pořád někdo chodil a v neposlední chvíli že by si Fifinka neustále říkala Fifi.
Nevím, čím to je – zda jsou dnešní děti zvyklé na víc akčních scén, ale ve filmu Čtyřlístek ve službách krále se smály jen jim. Možná to bylo synchronizací celého filmu – začátek skoro jako Doba ledová, kterou děti znají a milují. Abych své tvrzení vysvětlila. V Době ledové má své místo veverka, které tam tvůrci rozvíjí její vlastní příběh, je legrační a úžasným předskokanem dalším vtipným scénkám. Sama o sobě slaví obrovský úspěch. Čtyřlístek dostal za svého předskokana kohouta. Fajn, ale nějak moc nápadné.
Ve filmu to často bývá až příliš vážné. Asi možná pro to, že Čtyřlístek jede z Třeskoprsk do Prahy, z Prahy do Třeskoprsk, najednou jsme v 16. století, pak ve 21. století, teď jsme zpátky v Praze, pak zase v Třeskoprskách a opět si do toho započítejte cestování v čase.
Abych nebyla jen kritická. Objevily se samozřejmě také vtipné scénky. Jak jsem se již zmínila, ti nejmenší diváci se smáli samozřejmě u akčních scének, u těch s kohoutem a pak už minimálně v drobných scénách. Ale jinak je to jedna velká suchařina. Chápu, proč se tam tolikrát objevuje Pribináček, Chupachups a jestli jsem si nevšimla ještě jiného sponzora, tak se moc omlouvám, ale fakt si vaše produkty hned koupit nepůjdu.
Animované filmy zbožňuji – myslím si, že stále ve mně sídlí dětská duše a moc jsem se na film o Čtyřlístku těšila, ale čekalo mě zklamání. Při růstu cen za kino si hodně dobře budu číst předešlé recenze a rozmyslím si, zda tam půjdu. A na závěr ještě jedno pozitivum to mělo – moc oceňuji hudbu, kterou pro film vytvořil Ondřej Soukup. Ta byla fakt super a velmi mě zaujala. Škoda, snad to příště bude lepší a nebo pro naše blaho – snad žádný takový film už nebude.
