Jakoby bychom to neříkali

            Zajisté i Vy jste si všimli, že plno z nás začalo hojně užívat slůvkojakoby. Lingvisté si toho všímají také a velmi je znepokojuje, jak se toto slovo užívá. Já bych začala nejprve u projevů. Když se učíte, jak se správně máte projevovat, začínáte tím, že je třeba se nejprve zbavit tzv. nevhodných slovíček – jsou slova jako: jako, vlastně, prostě i jakoby a je jich mnohem více, protože každý z nás nějakého toho slovíčkového skřítka Nezbedu má. 

            Zpočátku jsem si myslela, že tento typ slov užívají pouze lidé ve městech (je to zřejmě také tím, že se zejména ve městě pohybuji), ale když jsem zavítala na vesnici, mohu potvrdit, že to není pravda. Na druhou stranu bych řekla, že je tam používají v mnohem menší míře, ale přesto používají. Můj subjektivní dojem mi také říká, že je to dané odlišnými pojmenováními na vesnicích – jakési specifické nářečí pro danou lokalitu.

            Když Vám řeknu větu: Byl tam ten pes jakoby. – co Vám tím chci říct? Byl tam ten pes? Nebo tam bylo něco jiného? Třeba kočka? Je to jakási obrana proti tomu, co jsem řekla, protože kdyby to nebyla pravda, mohu svůj výrok vzít zpět a říci: Ale já jsem říkala, že to bylo jakoby. Pokud tedy nějakou informaci podáváme, slůvkem jakoby ji dementujeme, úplně ztrácí svůj informační charakter a ona se tak pro nás stává zbytečná.

            Ještě Vám povím trochu slovníkových pouček – slova jakoby a jako by se používají například v podmiňovacím způsobu. Jako by je vývojově starší a jedná se o úspornější užití slovního spojení jako kdyby. Mluvčí v tomto případě jen naznačuje a vzdává se přesných údajů.

            Druhý způsob užití je v případě, že nemusíme volit přesné významy a spokojenost s přibližnými údaji je lákavá a někdy i vítaná, pokud se jedná o zdvořilost, skromnost či obrazné vyjádření. V tomto případě lze uplatnit psaní jako by zvlášť, ale i jakoby dohromady.

            Internetová jazyková příručka dokonce i tvrdí, že: „…Vzorky textů v ČNK ukázaly, že chybně napsané jako by představuje 3 %, zato chybné jakoby 30, v některých textech a periodikách až 51 % výskytů. Pisatelé a redaktoři mají možná za to, že psaní dohromady (podobně jako třeba kupříkladu) je jaksi modernější. Ale kvůli tomu se snad nezřekneme prostředku, který slouží k rozlišování významu.“

            „Výzkum“ byl proveden na základě vlastního sledování a poučky jsou citovány z tohoto odkazu: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=575. Pokud se chcete poučit a naučit více, určitě tyto stránky navštivte.