Dnes jsem si položila otázku, existuje obyčejný den? Samozřejmě vás budu napínat a odpověď neprozradím. Ti netrpěliví, nechť se podívají na konec.
Nejprve bych představila svou definici obyčejného dne – ráno vstaneme, nasnídáme se, nebo také ne (záleží na tom, na co je člověk zvyklý), jdeme do práce/ do školy, vrátíme se domů a zde již záleží na pohlaví, co budeme dělat. O tom, co dělají ženy, mám jasnou a zřetelnou představu a doopravdy to není ta, že si dají kávu a nohy nahoru. Pěkně se starají o své muže a děti a dělají domácí práce. Ale abych nekřivdila mužům, ti si hrají s dětmi, zabavují je a tráví spolu čas, kutí nebo se zkrátka jen starají o své auto. Co já vím, variant je mnoho, co takový muž vlastně může po práci dělat a záleží na domácnosti, jak je zařízená.
Každý má tedy nějakou osnovu, která je spojená s našimi pravidelnými aktivitami, ale když nám nějaká činnost přibude, nebo naopak ubude, je pořád náš den obyčejný? Když nám zavolají kamarádi a pozvou do kina, je náš den obyčejný? Pokud na sebe vylijeme v práci kávu, je náš den obyčejný? Když vás pozve milý muž na kávu, je ten den obyčejný? Odpovídám, že ne. Protože pokud nějakým způsobem vyjedeme ze zajetých kolejí, pak se náš den ubírá úplně jiným směrem – někdy příjemně, někdy nepříjemně. Záleží to na náladě, pocitech a ochotě něco podniknout a vymanit se z „běžného dne“.
Závěrem bych tedy chtěla říct, že vlastně definice obyčejného dne není, protože obyčejný den je jen jakási osnova pro den něčím výjimečný a je už jedno čím výjimečný. Výjimečnost se může objevovat ve formě milého pozdravu od někoho, do koho byste to neřekli, nebo situace, ve které jste nikdy nebyli… Záleží už jen na vás, jak zajímavý a jedinečný den si uděláte.
