Jdi do toho aneb nostalgie nymburského kina Sokol

Elektronická komunikace s okolím je mnohdy velice zatěžující, občas se ovšem v ní objeví  i nevyžádaný email,  který přinese užitečnou informaci. A právě takový mi přišel s upozorněním na sobotní představení v nymburském kině Sokol. Jako poměrně čerstvý přistěhovalec jsem v tomto kině doposud nebyl, i když jsem pravidelně kontroloval program, žádný z doposud promítaných filmů mne neoslovil, až tento určený pro sobotní večer. Zároveň jsem obdržel i odkaz na recenzi , po jejím přečtení jsem se rozhodl - jdi to toho.

Městské kino NymburkJČ

Uvědomil jsem si totiž, že současně může návštěva promítání francouzského filmu s atraktivním názvem Nevěstinec být i součástí seriálu mých osobních slavností, kterými si zpříjemňuji adaptaci na svůj nový život v Nymburce.

Rozhodnutí bylo jednoznačné - Slavnost první návštěvy nymburského kina si nechám ničím narušit a protože si nejsem jistý, zda název filmu nezvedne od modrých televizních obrazovek nebývalý počet obyvatel, zavítal jsem již ve středu k pokladně, abych si zakoupil vstupenku.  S pomocí internetu jsem si našel, kde budova stojí, i když jsem si uvědomoval, že jsem kolem kina několikrát jel na kole, ale jistota mi chyběla. A  skutečně, neboť jsem přijížděl po Tyršově ulicí od Drahelic, kino jsem nenašel, pokorně jsem se vrátil od Hálkova divadla zpět a na zpáteční cestě jsem si již směrovky ke kinu všiml. Pokladní mi nabídla k výběru sedadlo, vytiskla vstupenku, ale obchodní transakce se neuskutečnila, tisícovka se v peněžence kamsi ukryla a mince k nákupu nedostačovaly. Ochotná pokladní mi vstupenku odložila s upozorněním, že si ji musím zakoupit do 15 minut před představením. Tímto rozvážným krokem jsem si zajistil i to, že budu muset sobotní časový program aktivit upravit a také, že nepodlehnu lenosti a rozhodnu se na poslední chvíli setrvat v teple pelíšku. Už zůstalo jen to těšení a obava, zda 122 minut - doba trvání filmu - mi nezpůsobí nějaké potíže.

Nastal den "D" - krásné počasí mne  vylákalo na cyklistickou projížďku po okolí, její délku jsem volil obezřetně, abych  byl včas doma, mohl se vykoupat,  oholit, navonět, povečeřet a včas vyrazit do večerních ulic města. Všechny dílčí úkoly sobotního dne jsem splnil a teplým jarním večer dorazil k pokladně, lístek již byl přichystán, odpočíval za skleněnou přepážkou spolu s pasovou fotografii, kterou jsem při středečním hledání "palackého" vytrousil. "Frantíkova" tisícikoruna, úspěšně objevená v přihrádkách peněženky, již prošla od středy při obchodních procesech proměnou a tak již nebyl  při nákupu vstupenky na představení žádný problém. Lístek putoval do kapsy a já se šel ještě trochu provětrat s obavou, zda se vlastně promítání uskuteční, zatím jsem byl jediný zájemce, ale přívětivá paní  za sklem pokladny  mne ujistila, že obyvatelstvo Nymburka chodí na poslední chvíli.

No, pravda byla taková, že se postupně hlediště zaplnilo deseti filmu chtivými diváky, což zahrnuje i uvaděčku. Usedl jsem podle výběru bez ohledu na sedadlo, které mi bylo přisouzeno lístkem odpočívajícím v kapse kabátu, odložil si a začal jsem se kochat.  Nostalgické prostory kina mi totiž připomněli doby dávno minulé, doby mého mládí, kdy jsem často chodíval do dejvických kin Svornost, Kyjev či Bruska - kde  je jejich zašlá sláva. Pražská kina jsou již zmodernizována či úplně zanikla, ale v nymburském kině Sokol na mne dýchla atmosféra časů, kdy jsem usedl v kině Svornost třeba k promítání dvoudílné filmové adaptace románu Křižáci od polského spisovatele, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905 Henryka Adama Aleksandra  Pia Sienkiewicze.

Dřevěná prošlapaná, ale čistá, podlaha mírně se zvedající od jeviště se stopami po návštěvnících, balkónové ochozy, jeviště s předscénou lákající ke vystoupení a bílé filmové plátno, nyní  ukryté za oponou.  Nával diváků se neuskutečnil, v hledišti se skupinka diváků ztrácela, ale promítání se uskutečnilo. Krátce po sedmé trhavými pohyby opona odkryla plátno, na kterém se objevil nejprve typický šum filmového pásu a posléze reklamní upoutávky na další program. A pak se rozvinula filmová mozaika z špičkového francouzského bordelu na přelomu  devatenáctého a dvacátého století.

Rezence filmu ovšem není součástí tohoto vzpomínání, tu si můžete snadno nalézt na síti síti. A na závěr už jen krátce: konec distribuce filmových 35 mm kopií plánovaný na tento rok bude pro řadu současných menších kin s nízkou návštěvností znamenat i konec nostalgických kin typu nymburského kina Sokol.

Modernizace je smete na propadliště zábavy a zůstanou jen ty nostalgické vzpomínky.