Zastřel si taky svýho Němce! Ke knize Mluviti pravdu

Očitý svědek mi vyprávěl, že takto povzbuzoval otec svého syna u jedné jihočeské vesnice, když mu dal do ruky svou zbraň, a místní obyvatelstvo si tzv. vyrovnávalo účty s nepřítelem po skončení druhé světové války.

Takto rozhodně nemyslel v románu Josefa Formánka vyšetřovatel, svobodovec, který si nechal vyprávět osud mladého muže, jenž jako příslušník SS čekal v Bratislavě na popravu v cele smrti, kdy před ním již bylo popraveno skoro padesát odsouzenců, mezi nimi i Tiso.

Rozvášněným Čechům leckdy stačilo daleko méně, aby měl Němec smůlu, přesto však voják Svobodovy armády, který měl s brutalitou Němců jistě velké zkušenosti, najde v sobě sílu vězně osvobodit, potom co si od něj nechá vyprávět jeho osud, a posílá ho do Čech.

My už ale z románu v této chvíli víme, že se jedná o původně odložené děcko, které nemá ponětí ani o své matce, chlapce, jenž chce být knězem,ale je ze semináře pro neznámý původ vyloučen, chlapec zapře svůj věk a získá novou rodinu v německé armádě, prožije si peklo východní fronty, zázračně přežívá, dostává se do koncentráku, kde zachraňuje českou Židovku, do níž se zamiluje, ale je také svědkem, jak mu ji před očima znásilňují východní vítězové, ale to je již tlumočníkem pro ruskou armádu. Po odhalení je předán Československu do Bratislavy a dostává život od zmíněného svobodovce, který mu radí, aby dělal co ostatní.

Zakrátko je náš hrdina tajemníkem KSČ na Moravě, ale protože má strach ze své minulosti, utíká do Rakouska, tam je chycen policií, předán ruské okupační moci a ta ho dává opět Čechům. Ti ho jako mezinárodního zločince odsoudí a vězní ho až do roku 1969, kdy je propuštěn jako poslední německý voják do Západního Německa.

Děj pokračuje překvapivými zvraty dál a dál, my nabýváme jistoty, že autor nám předává autentický osud, který ho pálí, s nímž se chce vyrovnat a předat ho českému národu jako poselství, zda by někdy nestálo za to, zamyslet se nad v Čechách oblíbeným principem kolektivní viny.

Formánek na své literární cestě pokročil o výrazný krok dál. Otevírá zde téma téměř zapovězené a ve svém brutálním románu o lásce, jak ho nazývá, představuje jeden brutální, doslova šílený životní osud. Co se může stát, když je člověku od samotného narození naprogramována jistá nepřízeň a když ho semelou dějiny.

Hlavní hrdina se postupně začíná vlastně chovat téměř masarykovsky, říká pravdu a staví se proti zlu. Nakonec zjistí, že je sám židovského původu.

Děj je v románu samozřejmě podstatný, ale při četbě narazíme na místa přímo strhující. Je tam touha po životě, boj o přežití a láska ke svobodnému bytí, ale i bolestné lásky k ženám.

Ke konci románu se vše zpomaluje, autor jakoby se nechtěl rozloučit, vše jde do ztracena, nechvátá se zakončením. Jako když pomalu přestává kapat živá voda jednoho osudu.

Myslím, že je v Čechách ještě nyní mnoho lidí, jimž by toto téma vadilo, o to je obdivuhodnější odvaha spisovatele předložit ho. Románová podoba ho dokáže představit téměř v úplnosti. Má to však tu výhodu i nevýhodu, že dnes lidé mnoho nečtou, zejména rozsáhlá díla.

Myslím však, že film, anebo televizní seriál by vyvolal malé zemětřesní. Naší zemi by jistě pomohlo. Mohli bychom se tak zbavovat čecháčkovské zapšklosti, ublíženosti a malosti, pokročit v emancipovanosti mezi evropskými národy.

Josef Formánek opět dokázal, že román je smysluplný i v naší době, že má stále co říci, že neumírá a nikdy neumře.

Zachraňme v sobě své Němce a zachráníme a pozdvihneme  sami sebe.